Používáte při pájení kyselinu nebo něco jiného?

Kdysi jsem potreboval napajet puvodne pribodovany plisek (na baterku), tak jsem pouzil acylpirin – slo to, ale se trasnym smradem…
Bezne mi staci trubickovy cin…
😉

Občas, někdy není vyhnutí. Používám přípravek, který není příliš agresívní (nepamatuji si název, nálepka se sloupla). Při pájení licny ale pozor, jednotlivé drátky se časem užírají, pokud tam zůstane po pájení zbyteček takové kapaliny. Mám jednu nepříjemnou zkušenost z oprav radiostanic, kde takto odcházely po letech mezifrekvenční filtry soustředěné selektivity složené ze 6 cívek vinutých vf lankem. Jednotlivé drátky postupně odpadávaly od pinů, činitel jakosti cívek se snižoval, až přijímač „ohluchl“ docela.

Acylpyrin se používá na pájení smaltovaných vodičů v elektrotechnice. Na pájení lze použít pájecí vodu – chlorid zinečnatý- tzv. převařená kyselina HCl+Zn, dále trubičková cínová olovnatá pájka s tavidlem, cínová pájka + kalafuna.

Nepoužívám, vždy mi stačil trubičkový cín.

Do HCl se házel kousek zinku, nikoliv olova, a říká se tomu klempířská pájecí kapalina, protože to používají klempíři při pájení pozink plechů benzínovou kolbou. Pájedla jako taková se dělí na oplachové a bezoplachové. Oplachové, mezi něž patří i ta klempířská kapalina, se po pájení musí opláchnout, protože by spoj nebo jeho okolí začal korodovat. Proto je to nevhodné pro pájení elektroniky, voda by mohla zatéct do nějaké cívky nebo kondenzátoru. Já používám samozřejmě trubičkovou pájku a i k ní mám po ruce pájecí pastu a kalafunu, přidávám podle potřeby. Pájecí pasty a rovněž kalafuna jsou bezoplachová pájedla.

nejlepší je cín