Pokusíte se uvést jediný problém, ve kterém nehrají peníze žádnou roli?

Ve svých 16 letech jsem se prošel z Hradce Králové přes Německo do Maďarska. Pěšky, bos, jen s křesadlem. Potom v 18 přes Německo do Portugalska. Pak přes Rusko do Indie, z Francouzské Guyany do Brazílie, … Cestoval jsem po světě, bos, s trochou angličtiny, často bez dokladů. Na čem skutečně záleží? Popravdě já absolutně nechápu bezdomovectví. Všechno vzdát, sednout si ve městě a očekávat něco za nic. Já bezdomovec byl. Asi spíše vandrák – že. Znamená nedostatek peněz bezmoc, nemožnost cestovat nebo sehnat si práci? Dle mých vlastních zkušeností opravdu nikoli. Jsou místa, kde vám trhají ruce za jakoukoli práci. V Indii jsem jen přišel k přístavu a ještě ten den jsem pracoval na lodi… Přiletěl jsem do Prahy – bez peněz, umývaný v řekách a potocích, … Přiletěl jsem, lehl si do keřů kousek od Pankráce, ráno jsem vstal, přečetl si inzerát v novinách v jednom stánku, dojel na místo a poprosil o možnost umytí, že se jen potřebuji dát dokupy. Ten den jsem měl noční… Spával jsem na ubytovnách – s Ukrajinci, Rusy, Syřany, … Spával jsem v mongolských chýších, učil se přežít od Sábů (ruští domorodci), … Všude po celém světě jsem viděl „socky“, drogově závislé a parazity. Všichni jen brečeli, jak mají špatné podmínky, špatné vzdělání,… Je opravdu ironie protloukat se mezi nimi a cestovat dál… Jednou jsem přijel na indickou ubytovnu, že jsem tam jen dočasně, abych si našel práci. Když jsem za 14 dní sdělil, že mám vlastní byt, vedoucí mi to s úsměvem absolutně nevěřil – především tedy výplatu. Musel jsem mu ukázat pracovní smlouvu, to mu sklaplo a povídal něco ve stylu, že ještě nezažil, aby to tam ty „socky“ nezabalili a nestrávili zbytek života zavření v kumbálu. Dost podobný zážitek mám z Prahy… Nejčastější příběh, co jsem se plácal do čela: „Já šel na kadeřníka (cokoli špatně placeného), já chudák teď nemám pořádnou práci, nemůžu s tím nic dělat, potřebuju pomoc – dej peníze …“ A potom: „Já jsem dal všechny peníze támhle tomu chlápkovi (aby mi udělal doklady, na školu, aby mne někam propašoval, …) – dej peníze.“ Zažil jsem také hezkou řádku vandráků, co to táhli jako já… Snad na každé ubytovně ve světě jsou Syřané, Afričané a lidé, co uprchli z Brazílie. Ti vždy chodí pravidelně na ambasády, dělají si školy/certifikáty a hezky dotovaně dostávají azyl/občanství. Vždy mne fascinovalo, jak stačí jen přijít na ambasádu, tam dostanou výplatu (výživné či co), nabídnou jim X vzdělávacích kurzů a oni si jen užívají. Pak člověk vyleze z ambasády a tam bezďák žebrá… Afričan může nelegálně imigrovat přes dva světadíly, najít si práci a dostat azyl, ale občan je chudák? Žil jsem ve slumech, žil jsem v gethech,… Nevím, co si o tom všem mám myslet. Nevím, kde je pravda. Nerozumím tomu. Sedím tu, programuji u toho, což je nyní má práce. 25 let, dva byty, chystám se do Irska.

Upravil/a: quentos

Nie peniaze sú na vine, ale samotné myslenie a konanie ľudí.
Sú ľudia, ktorí s úsmevom prekonávajú nástrahy života, napriek počítaniu halierov, nie korún, aby vystačili od výplaty k výplate. A sú ľudia, ktorým sa desaťtisíce korún za jeden obed zdá prijateľné, ale prispieť zo svojho 1.- Kč na záchranu cudzieho dieťaťa je „strašné a veľmi drahé“