Pokud vrah někoho zabije a odsedí si svůj trest, tak už pak není nebezpečný?

To je diskutabilní.
Jako viník nehody v autě, při které zemřel tvůj spolujezdec, a tobě se nic nestalo, budeš pro všechny vrahem, a to i kdybys nějaká zranění utrpěl. Ale dopravní nehoda je jen neštěstí a nikoli úmysl někoho zabít.
Ovšem třeba Roubal, manželé Stodolovi nebo Straka, to je hodně jiná liga, těm do hlavy nevidíš, ti mají tak pokřivený rozum a myšlení, že zabíjeli pro zisk nebo kvůli sexu. Nemyslím si, že po odpykání trestu je lze zařadit mezi slušnou společnost.

Nebezpečný může být, ale nemusí. To mohou určit jen odborníci, ne se 100% jistotou. Mezi slušnou společnost už nikdy patřit nebude, stále e to bývalý vrah.

Žijeme v době, kdy už se vrazi netrestají smrtí. To ale neznamená, že se polepší. Také je dobré odlišit úmyslnou vraždu od zabití (i z nedbalosti). Terorista si ve vězení odsedí pár let, a po propuštění řádí ještě hůř.

Když někdo způsobí závažnou dopravní nehodu, odsedí si trest, tak už je dobrý řidič? A patří pak mezi hodné lidi?

Stejně pitomá otázka – směšuješ tři věci dohromady, které spolu ale nijak nesouvisí.

Penologická perspektiva žalářování by byla na samostatné a obsáhlé thema, nám postačí, že trestní tribunál, vysloví-li vinu, uloží trest podle trestního zákoníku (nullum crimen nulla poena sine praevie lege poenali), tak za vraždu, řekněme, dvacet let – ať se to dobře počítá.

Tak, trest je uložen, činec obdrží ouřední obeslání k nástupu do žaláře, berme, že se činec dostaví, je dostaven, prohlédnou mu dutiny, odeberou osobní věci, vyfasuje „erár“, koc, jídelní misku s šálkem a bagr, no a jde na Lager.

A teďka, jako není voják jako voják, není zarestovanec jako zarestovanec. Jediné, co musí, tak si to tam „odsedět“. Když nebude dodržovat „ubytovací řád“, bude častěji „na díře“, než na Lageru, ale odsedět si to odsedí taky. Nebude přijímat balíčky, atd., ale nic moc víc mu nikdo nemůže.

Na druhé straně, když to bude „občan pilný, oddaný trůnu a vůbec fajn chlap“, překoná sám sebe, bude milovat Sovětskej svaz a podpoří světovej mír, no tak tam může pracovat, účastnit se programu zacházení, sekat latinu, a za deset let a pár měsíců může být venku.

Většina vrahů jsou vrazi z affektu, ze společenského hlediska jde, spíš, o nesmyslnou osobní likvidaci, než o sociální službu, kterou by měl moderní žalář být. Ale, říkám, to je úplně jiný rozměr, jiný thema.

No a co to přinese? Co člověk, to jiný výstup, poněvadž co člověk, to originál.

Nelze říci. Trest má z velké části jen odrazující účel. Zkrátka „buď hodnej, nebo…“. Absolvování trestu změní člověka jen minimálně a je otázka jestli tím správným směrem.