Pokud se vždy před položením otázky zeptám, zda je či není zbytečná, dostanu od života vždy ty nejlepší odpovědi?

Nezeptám se samo sebou jen tak sebe, to by bylo o ničem, že, ale zeptám na př. Elkona interní poštou. Co myslíte? Osobně si myslím že život by pak pro mě mohl být jakýmsi přínosem (ne jen já donekonečna přínosem životu tím že nešlapu a nelámu), spravedlivější a možná tedy i výhodnější, přicházel by mi rozumněji a moudřeji než jak mi ho osud (možná karma) podsouvá dnes a tím pádem by se i mé štěstí odvíjelo zcela jinak, výhodněji for myself, nebo jak to vyjádřit správně česky. Přece blázen už taky přestává být bláznem, když se o skutečnosti dozví. Heré Krišna 🙏