Pokud se osoba nepletla do politiky byl za Německa 1939–1945 solidní život či nikoliv,

Nedokáži určit, co je podle tebe solidní život. Domnívám se však, že tvoje představy o této době jsou značně zkreslené.

Dost těžko je možné život za války označit za solidní. Faktem ale je, že díky schopnostem našich tehdejších politiků a přzpůsobivosti občanů u nás došlo jen k nepatrným ztrátám na životech a majetku ve srovnání se státy, ve kterých probíhaly boje.

Jo jo BUDE LÍP totiž Fiala věrně kopíruje co popisuješ stačí pouze SEČKAT ČASU!

Tvrzení, že život v protektorátu za nacistické doby byl „solidní“, pokud se člověk nepletl do politiky, je velmi zjednodušující a často se na něj nahlíží negativně. Je pravda, že některé oblasti života, jako je kultura nebo sport, mohly fungovat relativně normálně a v průmyslu se mohlo dařit. Ale neustálý strach, represalias a omezená svoboda v různých oblastech života byly také součástí každodenní zkušenosti mnoha lidí.

V Jugoslávii a Polsku byla nacistická okupace mnohem brutálnější, tito národy byly tvrdě potlačovány a mnoho lidí bylo zabito nebo deportováno do koncentračních táborů.

Afgánistánská situace je také složitá a komplikovaná. Je důležité vzít v úvahu kulturní a náboženské rozdíly, historické kontexty a různé faktory, které ovlivňují vnímání role USA v tomto regionu.

Není správné obviňovat obyvatelstvo jednotlivých zemí za „nevděčnost“ nebo „nedostatek pokory“. Každá z těchto situací je velmi specifická a vyžaduje uvážlivé a objektivní zkoumání historie a kontextu.

Už zase otravuješ blbými kecy? 🙄

Tak, logicky: „My, Češi, neválčíme!“

S ohledem na tu skutečnost, že Protektorát Čechy a Morava byl pod ochranou (Velko)Německé říše, a že byl, prakticky, úplně ušetřen WWII, tedy až na samotný konec války, ale i to se nedá vůbec s žádným jiným státem Evropy srovnat, dá se, samozřejmě s jistou mírou nadsázky, označit Protektorát za „ráj na zemi“. Samozřejmě, pokud se ten „ráj“ poměřuje k možnostem v daném teritoriu a dané době.

To bylo ale dáno spíše jinými skutečnostmi než těmi, které uvádíš.

Hlavní byla německá rasová nauka, představa německého životního prostoru a vztah nacistů, a zejména samotného Führera, k obyvatelům Protektorátu.

Protektorát měl, v roce 1939, 7,380,000 obyvatel, z toho 240,000 osob bylo německy hovořících. Dnes se nám to může zdát menšina poněkud malá, její velikost však byla ovlivněna tím, že velká část území Čech, Moravy a celé Slezsko, které dosud tvořily součást RČS, byly postoupeny Německé říši, a že na postoupeném území žilo nejvíce československých občanů německého obcovacího jazyku – proto také byla tato území postoupena, že.

V souladu s ustanovením § 1 odst.1, ve spojení s ustanovením § 2 odst.1, Zákona o říšském občanství, ve spojení s ustanovením čl.2 odst.1 věty prvé Výnosu Vůdce a říšského kancléře o zřízení Protektorátu Čechy a Morava z 16. března 1939, stali se všichni obyvatelé Protektorátu, kteří, buďto, hovořili německy, nebo mohli jinak prokázat, že jsou německé krve, státními občany Německé říše. V souladu s ustanovením čl.2 odst.1 věty druhé Výnosu pak pro ně platily ustanovení Zákona na ochranu německé krve a německé cti, a v souladu s ustanovením čl.2 odst.1 věty třetí Výnosu podléhali německé soudní moci.

Protektorátní koruna byla pevným kursem navázána na říšskou marku (čl.10 odst.2 Vý­nosu), říšská marka byla zákonným platidlem v Protektorátu vedle protektorátní koruny (čl.2 odst.1 in principio Výnosu). Protektorát byl autonomním a spravoval se sám (čl.3 odst.1 Vý­nosu), avšak Německá říše poskytovala Protektorátu vojenskou ochranu (čl.7 odst.1 Vý­nosu; Protektorát neměl vojsko!), Protektorát si zajišťoval pouze vnitřní bezpečnost a pořádek (čl.7 odst.3 Vý­nosu) a Protektorát byl celním územím Německé Říše (čl.9 Výnosu).

Takovéto postavení neměl žádný jiný stát, který Německá ríše obsadila. Z toho vyplývalo i postavení občanů Protektorátu Čechy a Morava.

Navíc, na území Protektorátu se nacházel průmysl, fabryky, které byly velmi užitečné pro válečné úsilí Říše, namátkou pobočky Reichswerke AG für Erzbergbau und Eisenütten „Hermann Göring“ v Plzni a Ostravě (Škoda Plzeň, Vítkovické železárny). Tatra Kopřivnice, Zbrojovka Brno – ta a pobočka Reichswerke „Hermann Göring“ v Plzni měly pro říšský průmysl největší hodnotu.

Říše získala Protektorát (prakticky) bez jediného výstřelu, (téměř) bez jediného padlého. To, samozřejmě, samo o sobě dokázali ocenit. Do toho Himmler považoval Čechy a Moravany za rasově více čisté, než byli, například, Poláci nebo – co já vím – Slováci (což je objektivně pravda, tedy, z pohledu nacistické rasové theorie). Jak by bylo naloženo s česky hovořícím obyvatelstvem po konečném vítězství, ovšem, nevíme. Lze to presumovat, ale presumpce jsou domněnky, v historiografii nemají místo.

Tak proč by se, potom, Němci neměli chovat k obyvatelům Protektorátu korrektně?

Jistě, jakousi „kaňkou“ je, že korrektně se chovali i obyvatelé Protektorátu. Tedy: většina. Tomu odpovídá i počet obětí WWII z řad občanů Protektorátu: 74,000 přímých obětí nacistů, kteří nebyli podle říšských a protektorátních předpisů považováni za židy a židovské míšence, 138,000 židů a židovských míšenců a cca 100,000 osob připadá na zvýšenou úmrtnost v příčině válečných nedostatků, války a okupace.

Jasně, čísla se to mohou jevit jako alarmující, laicky. Reálně to byly ztráty nepatrné: s tim, jak bude naloženo s židy a židovskými míšenci ve smyslu říšských zákonů, nemohla reálně vláda Protektorátu nic udělat. Tak to prostě je, nebylo to vůbec v její moci, ani to, že za každého „ubytovance“ v koncentračním táboře Protektorát Říši musel platit. Oproti Slovenskému štátu nebylo možné ani udělovat presidentské výjimky, touto pravomocí disponoval pouze Vůdce a říšský kancléř Adolf Hitler (skrze dvojí právo v Protektorátu).

Ti ostatní jsou, prostě a jednoduše, oběti antifašistického a antinacistického odboje, jejich pomocníci, ale také oběti Aktion Gitter, která byla plně v dikci říšské tajné státní policie Gestapo, proběhla 15. března 1939, a v rámci ní Gestapo zatklo levicově smýšlející lidi, židy (ve smyslu říšských předpisů), německé emigranty a další osoby, u kterých tak považovali za vhodné. Samozřejmě, že spousta z nich nepřežila koncentrační tábory, nebo bylo následně rozhodnuto o „zvláštním zacházení“ s nimi (což znamenalo popravu bez soudu). A s tím, opět, protektorátní vláda nic nezmohla.

Velká část z nich, navíc, připadá na tzv. heydrichiádu, no, vypálení Lidic a Ležáků a zběsilé akce Gestapa.

Pokud se na to budeš dívat pouze optikou plnýho hrnce a patolízalství, pak prosím, pak jsme si jednoznačně za většinu (nežidovských) obětí mohli sami. Ovšem faktem je, že nacionální socialismus byl a je svinstvo, ohrožující celou evropskou civilisaci, vlastně mír a civilisaci globálně. Sovětských občanů, ve WWII, padlo, bylo popraveno, umučeno, zavražděno, či zemřelo jinak, celkem 26,300,000. O těch obětech se, takticky, mlčí; představovalo to 13.77% populace SSSR! Obětí z Československa bylo, celkem, 365,000; to představovalo 3.51% populace. A Poláků (včetně považovaných za židy ve smyslu říšského práva) zemřelo až 5,600,000, tj. 16.07% populace, takže co do obětí celkem, nejvíce za světový mír zaplatil SSSR, co do obětí z populace, Poláci.

Počet obětí Čechoslováků, celkem, není zanedbatelný, je zhruba srovnatelný s počtem obětí Britů (450,400), ovšem v UK to představovalo 0.94% populace.

Jistě, obyvatelé Protektorátu přežili WWII relativně v klidu. Ale, jako, bylo to těžké, protože nebylo máslo, jenom náhražka a bylo málo masa! 🙄 Někteří obyvatelé Protektorátu by se, jistě, také zapojili do protiněmeckýho a protifašistickýho odboje, ovšem v Protektorátu to bylo zakázáno, takže: bohužel. Byli i takoví odvážlivci, co proti německý okupaci bojovali opravdu důrazně, například tím, že jezdili stále po levý straně silnice a ti lepší z nich byli dokonce i účastníci dopravní nehody! 😲