Pokud někdo chodí k psychiatrovi a užívá léky, má právo chovat se nenormálně?

Dokud neexistuje jednotná světovláda Západu a jeho přisluhovačů, „normální“ NENÍ NIC!

Znam jednu zenu, co ma schizofrenii. K tomu ma spoustu dalsich nemoci a diagnoz. V detstvi byla tyrana a matka se ji zrekla.
Dochazi na psychiatrii a leci se. Nekdy se projevuje normalne, ale obcas prekvapi: prestane brat leky na cukrovku nebo na ledviny, prestoze vi, ze ji to ublizi. Ac takhle nemocna, je to inteligntni zena a mysli ji to. Miva tezke deprese. Nekdy prospi 2 dny v jednom kuse, nekdy je zase cele noci vzhuru. Myslim, ze ma pravo se chovat nenormalne.
Kdo pracoval v nejake lecebne (ja ne), ten vi, ze od psychicky nemocnych lidi se da ocekavat ledaccos.

Četl jsi v nějakých skriptech o významu a užití pojmu „normální“ v medicíně? Já ne.

Medicína s pojmem „normální“ nepracuje. Medicínu zajímá, zda je stav pacientův fysiologický, nebo pathologický, a když je pathologický, jak jej vrátit do fysiologického, a není-li možné stav vrátit do fysiologického, jak jej stabilisovat.

V psychiatrii to až tak jednoduché není. Pacient je – nějak – diagnostikován, no a diagnosy bývají i mylné. Pak je, nějak, léčen. Jsou případy v psychiatrii, kdy je pacient vrácen do fysiologického stavu: např. má panickou attaku, dostane injekci / tabletku, a z pohledu medicíny je pacient stabilisován, a pak, jak se vyspí po té tabletce / injekci, je úplně v pořádku, tedy, z pohledu medicíny je jeho stav fysiologický. Subjektivní příčiny, situace, která vedla ke vzniku attaky, medicínu nezajímá, to je věcí filosofie – psychologie, aby pomohla pacientovi naučit se žít s tím, jaký je.

Říkám ti to po stopadesáté pořád dokola: nepatlej se v tom, najdi si psychologa. Stejně vymýšlíš akorát nesmysly, nic ve zlém. 🙂