Pokud mi někdo řekne, že jsem debil, neměl bych mu v určitých situacích poděkovat?

No, třeba jako za soudruhů, když Husák zavolá Štrougala s Biľakem a povídá:
„Hoši, letíme na státní návštěvu do Francie.“
Štrougal si začne drbat hlavu a odpoví:
„No jó, jenže tam jsou všichni hógofógo, samej de Gaulle a tak… nebudeme vypadat jako nějací nýmandi?“
Husák se zamyslí a povídá:
„Máš pravdu. Tak víš co? Ty si budeš říkat de Štroug, no a já zase de Hus!“
A Biľak povídá:
„Já s vámi NIKAM NEJEDU!“

;) :D :D
(pro mladé/nepamětníky – soudruh Biľak byl pověstný svojí až neuvěřitelnou blbostí, údajně jediný z vysokých papalášů, kdo mu mohl konkurovat, byl bulharský Todor Živkov)

Takže se představuj třeba jako: „de Rok y Balboa“ a neděkuj! ;) :D :D

Upravil/a: quentos

Děkovat nemusíš, nevyžaduje to žádná, ani přísná španělská etiketa.

To je nějaké moudro?
Kdo ho pronesl?
Myslím, že to jen někdo někde pronesl a kdosi se toho chytil.