Pokud jste zcestovalí, jaký největší šok nebo překvapení jste za hranicemi zažili?

Když nám zřízenec hotelu (původem z Argentiny), v Itálii, plynulou češtinou, na náš dotaz, kde se naučil tak dobře česky, řekl „z televize – Výměna manželek a Ordinace v Růžové zahradě“. A mimochodem, ten člověk ovládá 7 jazyků.

Upravil/a: elkon

Aj keď neuveriteľný, skutočné prípady:
1 – Cestujúci lietadlom prechádzal cez detekčnú kontrolu, zrazu zariadenie začalo nepríjemne oznamovať „teroristu“. Tvrdil, že nič kovové na sebe nemá. Tak išiel znova. Potom ho skonrolovali ručným skenerom. nič nenašli. Tak skúsil ešte raz cez bránu. Znova sa to rozvrieskalo. Cestujúci s úsmevom prešiel bránou a nahlas povedal „to je tým, že mám železné nervy“. Neuveriteľné, ale naozaj sa to stalo v koncom 90-tych rokov na letisku Budapest. Takáto situácia so skenerom nebola ojedinelá (nielen v Budapešti).
2 – Záhada londýnskeho metra
Mali sme ísť z hotela spolu metrom na letisko. Ale ako to býva pri zákone schválnosti, ak čakáte na recepcii vľavo, ostatní idídu cez recepciu vpravo. Vybehla som za nimi, ešte som zbadala ako miznú v podzemí metra. Kým som tam došla, vlak odišiel. Dozorca nástupišťa mi poradil vlak na vedľajšej koľaji, tiež išiel na letisko. Naskočila som do zatvárajúcich dverí. Na letisku som našla „Gate“ kde sa mala odbaviť registrácia a odovzdanie batožiny, ale naša skupina nikde. Čas k odletu sa krátil. Pot ma zalieval. Som na správnom letisku? Konečne došli. V čom bola záhada?
Záhada londýnskeho metra, na rovnakej trati, že môj neskorší vlak bol na letisku skôr než predchádzajúci vlak. Podotýkam, že išli po rovnakej trase.

3 – záhada elektronických kľučov londýnskeho hotela a cestovných lístkov „ňujorského“ metra. Nech som akokoľvek skúšala, ak som tieto kartičky držala v ruke ja, tak nefungovali. Keď ich zobral do ruky ktokoľvek iný (bez ohľadu na fabu kože, pohlavie a vek) fungovali bez problémov. Táto záhada platí len v štátoch s štátnym jazykom anglickým.
Podobných záhad bolo viac, ale to by bola celá kniha.

Tak a teraz môžte rozmýšľať a hľadať vysvetlenie záhad.

Upravil/a: led

Kulturní odlišnost či přímo bizár ?
Kdysi dávno, v roce 1971 jsem se stal hrdým majitelem pár dolarů takzvaného „Devizového příslibu“. A protože to na cestu do vysněné Skandinávie bylo směšně málo, vyrazil jsem opačně – Turecko a Řecko.
Vlakem, jelo to přes Maďarsko, Bulharsko do tureckého Edirne a pak Instanbulu. No a na té turecké hranici přišel ten kulturní šok: turci k vlaku natáhli hadice s vodou, všechny toaletu vymyli dočista dočista a tu hadici tam u vagonu pověsili a nechali téct.

Budeš se divit, ale největší šok jsem nezažil někde v Tramtárii, ale v Evropě, asi tak v 95 roce. Jeli jsme do Kyjeva, prý „žádný strach, všechno je zařízený, na hranicích (slovenských) se vás někdo ujme“ – známe to.

Pochopitelně na hranicích nikdo, přejeli jsme k UK celníkům – žádný problém (dokonce jsme projeli bez pakárny a úplatku) no a jen nás pustili – neujeli jsme ani 50 m – najednou dva UAZy (jeden na střeše PKMko!!) zablokovaly cestu, vyskákali z nich maníci jako vystřižení z Mad Maxe, Kalachy přes ramena a „Daváj“, ukazovali, že máme jen ke krajnici. Už jsem si říkal – jsme až po krk v hnoji (celníci za našimi zády naprostý nezájem), ukázalo se, že to je náš doprovod. :)

No a jelo se – jako kdybychom byli státní návštěva – jeden UAZ před námi, druhý za námi a to CELOU CESTU až do Kyjeva. A to včetně toho kulometu na střeše – nikdo nic neřešil, milice nám ještě uctivě salutovala!

Hele, kdyby to bylo v nějaké středoafrické Bugandě plné opičáků – tam je to normálka. Jenže tohle bylo bývalé SSSR, možná někdo ví, jakou autoritu tam míval i ten nejposlednější milicionář. A i když se o tom v novinách u nás psalo (únosy kamiónů atd.), dokud to člověk neuvidí na vlastní oči… Tenkrát mi teprve došlo, jak MOC je bývalý „Sajůz“ v prděli a s ohledem na to, že je to v podstatě kousek od nás…

Rusko = země, kde zítra znamená včera.