Pokud člověk páchá trestné činy s dobrým úmyslem, jedná se vždy o projev závažné duševní poruchy?

Říká se, že blázni si myslí, že konají dobro a škodí. Naproti tomu zločinci si plně uvědomují, že konají zlo. Proto blázni bývají zavřeni navždy, nebo alespoň doživotně chodí ambulantně k psychiatrovi.

Co když je to ale jinak? Je možné, že pachatel se dopouští protiprávního jednání s dobrým úmyslem na základě mylných domněnek (ne bludů), nebo jenom nedokáže rozpoznat nebezpečnost svého jednání, protože má nižší intelekt (pozn.: Takový člověk je stále duševně zdravý), nebo se dostane do mimořádné a bezvýchodné situace, kde všechny možnosti jsou špatné a daný člověk volí menší zlo?