Pokud člověk nějak vycítí, že je vyvolený, tak jak by měl dále postupovat?

Začít psát knížku, no a pak už to pomatení přijde samo.

Zdroj: Zase ta paní historie

Jít za tím, co cítí. Kam ho to táhne. No a pokud je vyvolaný k něřemu konkrétnímu, tak pozná pro co.

Upravil/a: Zvidatel

Třeba se inspirovat postupem předchůdců – Hitler, Marx, Lenin, Mohamed, různí guru, …
Jinak je to docela rozšířený problém. Zřejmě je to i snahou skrytých duchů v pozadí, kteří lapenému postiženému mohou zprostředkovat některé mimořádné schopnosti a podporu. Potom vznikají různé knížky i praktické snahy, jako ta genderová šílenost atd. Třeba u Buddhy by se to při tehdejší úrovni duchovních nauk snad dalo pochválit, ale u novodobých „vyvolených“ je jasný malý rozhled, nezkušenost, nezodpovědnost, …
Takový člověk bývá přesvědčen o své pravdě a přínosnosti toho co chce šířit. Někdy na tom může i něco být a bylo by škoda to zahodit. Ale neměl by se do toho pouštět, dokud kromě výše zmíněného nepodstoupí radikální léčbu.

Promluvit si se svým psychiatrem.
Bohužel velká část jde místo toho někam na tribunu a začne o tom přesvědčovat okolí.
A ještě horší je, že podstatná část posluchačů na to skočí.