Pokud by vám duševně nemocný člověk něco udělal, po jak dlouhé době byste mu to odpustili?

U duševně postižených jedinců jejich případná agrese nejspíš nebude jejich chybou ale půjde spíš o přímý (byť nepříměřený) důsledek jednání okolí. Jinými slovy okolí tomu je schopno předcházet a není důvod eskalovat situaci do té míry že je duševně nemocný člověk dohnán až k nějaké formě agrese. Odpustil bych zřejmě v takovém případě velmi rychle, rozumím tomu, že to skutečně není jeho vina. Klepu na dřevo, když říkám že jsem zatím s duševně nemocnými vycházel spíš velmi dobře a nějaká forma agrese mi u nich zní spíše jako ze scifi, nesetkávám se s ní. Ti lidé se spíš uzavírají do sebe než aby útočili – ale asi je to různé případ od případu.

Upravil/a: anonym

Problematika odpouštění není jednoduchá a ne vždy to závisí
jenom na nás samých. Roli v tom hraje i řada dalších skutečností.

Řekla bych, že by záleželo na podstatě činu i na tom, kdo jej spáchal.
Zklame-li mne někdo, nesu to zpravidla hůře než jiné věci.

Odpuštění se podle mne nedá „naplánovat“

… chybovat je lidské, odpouštět božské (https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Alexander_Po­pe ) … nejsem bůh, abych odpouštěl … mohu pouze zapomenout …