Pokud by existovali jen ošklivi lidé, dokázali byste žít navždy sami, nebo byste raději žili s ošklivým člověkem?

Už potřetí se ptáte na vzhled člověka, tedy jeho vnější krásu. Hledejte tedy dívku, která je podle vás krásná, ale uědomte si, že dotyčná možná hledá prince na bílém koni. Cítíte se tak?

Neprobírali jste ve škole dílo od básníka jménem Charles Baudelaire?
Z jeho díla byste se dověděl, že krása spočívá v ošklivosti, tedy to, že krása je pomíjivá, kromě toho každý člověk má jiný pohled na vnější krásu. Vnitřní krása je důležitější, ale očima je neviditelná.

Uvědomte si, že i ve věcech zdánlivě odporných a ošklivých se dá najít něco krásného, tedy i to, že vše, co je krásné, může jednou přejít do stavu ošklivosti. Proto nelze odsuzovat vše, co pro nás není hned od pohledu přitažlivé, ale například se zamyslet nad tím, co tomuto stavu mohlo předcházet.

Takže jen oškjlivé ženy existující pouze podle vašeho subjektivního pohledu, takže i zdánlivě ošklivé ženy mohou mít dobré srdce. Také platí, že protivy se přitahují.

Takže opakuji už po třetí: Důležitější je vnitřní krása, že i ve věcech zdánlivě odporných a ošklivých se dá najít něco krásného a zároveň také, že krása je pomíjivá a vše, co je krásné, může jednou přejít do stavu ošklivosti. Proto nelze odsuzovat vše, co pro nás není hned od pohledu přitažlivé, ale například se zamyslet nad tím, co tomuto stavu mohlo předcházet.

Otázka krásy či líbivosti je čistě subjektivní. Občas se říká: Je tak ošklivý, až je krásný.
Je určité známé, že až příliš často bývá člověk posuzován podle vnějšího vzhledu bez ohledu na tok, jaký vzbuzuje dojem, a nikoli podle toho, co se skrývá pod tímto zevnějškem, podle jeho vlastností, povahy a charakteru.

Takže je pravda, že na hezký obrázek se člověk rád podívá, ale určitě při výběru partnera je důležitější nitro. Někomu se zdá nepochopitelné, že podle jeho mínění si hezká žena vybere ošklivého muže, ale s dobrým srdcem. Opět subjektivní pocit.

Hledejte krásu v přírodě, v ní je krása přirozená, stejně jako ošklivost. Vracím se k zmiňovanému básníkovi. Obdivuje zdechlinu, jako čistě reálnou věc, nijak nezkreslenou realitu, jev sice nehezký, ale zcela přirozený. Autor vysvětluje dívce, která je mladá a krásná, že i ona se stane zdechlinou.

Krásu i ošklivost je třeba vnímat všemi smysly.

Upravil/a: annas

I na každém ošklivém či nepěkném lze najít spoustu dobrého. Netuším co je ošklivý člověK? Že se nelíbí tobě? Co má že ho všichni označí za ošklivého? Lze něčím změřit, nebo solidně ohodnotit ošklivost?

pokud by existovali jen oškliví lidé, ty bys byl také ošklivý, tak nějak nechápu, co řešíš…navíc krása je jen subjektivní dojem…pokud by všichni vypadali podobně jako dnešní idolové krásy, vždycky by byl někdo ošklivější a někdo krásnější, protože měřítka krásy by byla nastavena jinde…navíc „láska“ je hlavně o hlavě a hormonech, ne o očích…co ti pomůže, že je krásná, když je úplně blbá, takový vztah baví jen chvíli…

Jenže tohle se nikdy nestane. Vždycky tady bude někdo, jako je Ema Stone nebo Sigrid, chápeš?

Všechno je relativní. Bereme jako standard něco jako průměr lidství a od toho máme odchylky jak pozitivní tak negativní. Pokud bychom se sobě všichni navzájem hnusili až tak, že bychom se k sobě nemohli přiblížit (natož dělat jiné zajímavé věci) jako druh bychom byli odsouzeni k vyhynutí.

Všichni oškliví, tedy i já. Není co řešit. Žádný „problém“ panna a netvor! 🙂

Kdybychom v nějaké alternativní realitě byli všichni z pohledu naší reality oškliví, bylo by naše chápání krásy a ošklivosti někde jinde, ty méně ošklivé bychom vnímali jako hezké a klidně bychom s někým z nich mohli žít. Vzpomeňme si na Shreka, jak se mu princezna Fiona líbila právě ve své zlobří podobě.