Pocit zklamání, jak se jej zbavujete?

Nemívám pocity zklamání, tak se jich nijak nezbavuji. Pokud by mě ale mělo něco nebo někdo zklamat, tak se usměji a řeknu si, že život jde dál.
Doplňuji:
Nevyjde mi výlet na který jsem se těšila – nu což, tak pojedu příště a zatím se projdu v našem lese. Zklame mě člověk, kterému jsem věřila – nu což mě v pláči na kolena nedostane a třeba se bude ještě divit. Určitě mě v životě také něco mělo zklamat, ale svůj smutný obličej jsem rychle vyměnila za veselý, že vlastně ani ke zklamání nedošlo. Stačí mi se usmát a nebo myslet na něco hezkého.

Upravil/a: anonym

Zklamaný můžeš být pouze tehdy, pokud si to sám připustíš. A zklamáním to nazveš. Jinak je to zkušenost, za kterou můžeš být životu do budoucna jenom vděčný. Snad si pak dáš pozor, aby ses o stejná (nebo podobná) kamna znovu nespálil…:-)

Stále doufám a snažím věřit. Někdy to zklamání je v nepochopení ostatních, ale i sebe. Vždy je naděje, to mne naučily (h)různé zásahy. X lidiček poděkovalo, na některé zásahy nevzpomínám rád, ale ti lidé způsobily jednu věc. Věř si a plno věcí se změní.

Každý současný okamžik mění budoucnost. Můžeme proto max. tak očekávat, že to, co bylo včera, se bude opakovat i dnes. Tzn. že věci v našem životě budou s největší pravděpodobností nějaké takové, jako byly včera.

Fixovat se takto na něco, co si myslíme, že bude a ono to pak na konec není, v nás vyvolává pocit zklamání. Pokud cítíš pocit zklamání, nepochopil jsi princip, jakým v životě věci fungují.
Budoucnost můžeš (radostně) očekávat. Nemůžeš ji brát, jako hotovou věc. Proto tě nemůže ani zklamat – možná tě nepotěší, nebude se ti líbit.

Nemyslet se na to a dělat nějaké aktivity které mě převedou na jiné myšlenky, nějak se zabavit, pustit si třeba film (doporučuji třeba Drž Hubu!, Hele vole kde mám káru?, Mr. Bean,…) který mě rozesměje. Hlavně na to nemyslet…

Přesně tak, nehrabat se v tom, ale je dobré se pořádně vybrečet, případně se vypsat, pustit si do sluchátek hudbu a jen se jí nechat unášet…

placemse sklopenou hlavou premyslim PROČ.a verim,ze cas vse vyleci a ze me zklamani nekam posune.

Lze se řídit rčením „Když se směješ smějí se s tebou ostatní, když máš plakat musíš sám“., já se smutku většinou úspěšně zbavuji buď delší procházkou lesem nebo poslechem oblíbené hudby, eventluelně kombinací fyzické námahy a citací hodně neslušných výrazů. Ale obrovské zklamání z vývoje po roce 1968 a především 1989 jsem nerozchodil a dodnes nevím, zdali při zpětném pohledu mám hořce plakat nebo se hořce smát.

život jsou ztráty a nálezy, šťastné a smutné náhody… Vždycky se zaměřím na to, co se mi daří, co mám, co mi přináší radost… A časem se na to, co mne zklamalo, zapomene.

Zaměřím se na něco jiného, než to, co mě zklamalo. Např. se mi něco nepovede, tak začnu usilovat o něco jiného.