Platí, že čím je člověk starší, tím je i konzervativnější?

Ano, ale spíš bych to charakterizoval jako nechuť přijímat nové výstřelky doby a lpění na vlastních hodnotách.

Pokud za konzervativce budeme považovat člověka, který odmítá přijmou existenci stovky nových pohlaví, kterému vadí zaplevelování rodného jazyka nesmyslnými cizími slovy a který svůj každý prd nesdílí na sociálních sítích, tak ano, jsem a budu konzervativní.

Podle mne ano. Může to být bohatými životními zkušenostmi, kdy zjistíte, ze každá další změna je k horšímu. Může to být i tím, že ubývá sil, tj. i sil chtít něco měnit.

Záleží, co přesně se myslí pod tím konzervativnější. Pokud to, že si váží určitých hodnot a nechce o ně přijít, tak určitě. Ale to neznamená, že musí být proti pokroku nebo dokonce v zájmu zachování statutu quo upírat svobody jiným.

Mladého člověka můžete x-krát varovat jak je nepříjemné sednout si nahým zadkem do kopřiv proti tomu, než si to zkusí. My starší jsme většinou už v těch kopřivách seděli.

Upravil/a: dudu

No zdá se mi někdy, že jisté příznaky u mne jsou, ale snažím se jim bránit.

Aby člověk nebyl/nestal se konzervou, NESMÍ BÝT k NIČEMU PŘIPOUTANÝ!

Haré Krišna! (;

Nie vždy to platí, aj keď starší má skôr možnosť čerpať nielen zo svojich skúseností ale aj zo skúseností iných. O nedostatok vlastných
skúsenosti často prichádzajú tí mladši. Ale nie je to pravidlom.
Niekedy sa vážne zamýšľam pri pohľade na mladých „konzervatívcov“ „to sú preto konzervatívní lebo sú leniví byť pokrokoví, alebo preto, že sa im nechce“

Do jisté míry ano.
Postupem času prostě nemusím mít všechny výstřejlky mody a techniky – prostě proto, že je nepotřebuji a pořizovat si něco jen proto abych byl „in“, to je tak nějak pod mou důstojnost.
I po stránce kultury. Slyšel jsem v životě už obrovské množství hudby a vybral jsem si co se mi líbí. nemusím tedy hledat další nové a nové a hledat další co se mi bude líbit.

Já si myslím tohle. Čím je člověk starší, tím víc si užívá života a objevuje i maličkosti, které mu dělají radost.