Platí? Lépe se ctí něco/někoho ztratit než s hanbou získat? Proč často na poli cti a slávy obilí neroste?

Přemýšlím, jak mohu něco nebo někoho s hanbou získat. Pokud to napsal někdejší řecký filosof, tak to byla asi jiná doba. Tedy ta první část je jasná, v té druhé mě napadá jen dopink nebo podvodné jednání, ale přijde se na to většinou až po onom získání.
Jen si vzpomeňme na získané ocenění či vyznamenání za socíku. Třeba Brežněv, ten je sbíral jako nějakou úrodu. Za nic, co by stálo za řeč.Poslal k nám vojska a ještě za to dostal vyznamenání. Člověk si musí říci: Že mu nebyla hanba. Já to trochu jednoduše hodnotím, ale hlouběji se tím zabývají snad jen filosofové.
Proč neroste ono obilí? Ze špatného semene nemůže vyrůst nic dobrého, ale pokud je ono pole cti opravdové, může vyrůst hybrid.
V jedné odrhovačce se zpívá: Zasadil jsem kilo rumu, vyrostla mě hospoda.

Určitě to platí. Proč na poli cti a slávy obilí neroste? Je to snadné, někdy toto pole je tak zválené, udupané a zanesené špatnou pověstí, špatnými a nečestnými činy, ale také pomluvami, úskoky, podvody a podobným svinstvem, že na něm nic kultůrního vyrůst ani nemůže.