Píšete, vymýšlíte, tvoříte básničky? Smutné, veselé? Pochlubte se.

Poezii přímo miluju. Již na gymnáziu, když češtinář potřeboval někoho, kdo udělá referát z poezie, obracel se automaticky na mě. Nepřekvapí, že i trocha toho „básnického střeva“ se u mě projevila… jsem spíše na humornější, ale na vážnější notu umím zahrát taky (obzvlášť v milostném opojení).

In vino veritas,
tož neváhej a flašu tas.
In pivo taky veritas,
tak neváhej a flašu tas.
Sakra, už to vidim: my se zas ožerem, a tu pravdu stejně nenajdem.

Tak jo, něco sem teda dám, ale nevímc co na to řeknete :D (předem se omlouvám za chyby a překlepy)

cesta vlakem

Čekám, čekám, čekám,
a vlak stále nikde.
A co že to dělám?
Jedu na výlet.

Konečně už nastupuji,
kolu k tomu usrkuji.
Ouha, ono se to vylilo,
sedadlo to polilo.

Nenápadně odcházím jinam,
tu už si v klidu sedám.
Přichází revizor,
jizdenu však nemám.
Dojedeme za obzor,
na nejblížší zastávku,
a tam mne vysadí.

Novou jízdenku si chci koupit,
u okýnka nikdo,
já snad budu loupit.

Čekám dále,
čekám stále,
po 2 hodinách to přijíždí,
však ono to jen projíždí!

Blíží se večer, jsem unaven,
kdy už budu zpátky dopraven?

22:00 vlak už je tu,
po ČD bych nejradši hodil lopatu.

Vlak staví v každé vísce,
trmácím se pomalu domů,
zima mi je v tenké džísce,
smard na sto honů.
Asi nátěr.

To však není konec,
aby zazvonil zvonec.
Na trať spadl strom,
kdy se už dostanu dom?!

Čekám tu zas,
proč jsem jel směr Moravský kras?!
Však jedu na druhou stranu!

3:00 konečně už vystupuji,
na další vlak nastupuji,
opravdu to už je správný směr.

Svítá.
Ptáci zpívají.
Domů přijíždím ospalý.
Ale…kde mám klíče?
Snad nezůstaly na nádraží?

Po usilovném hledání,
stále nejsou k mání.
Na cestu se vydávám,
po 157475× čekám.

Milá Hano,

tak Ti píšu pohled,
začnu tím, jaký byl odlet.

Čekali jsme mnoho hodin,
přestal jsem to počítat.

V letadle jsem nachladl,
jídlo jsme nedostali,
strach ze zřícení opadl,
když turbulence přestaly.

Když doletěli jsme do Turecka,
zrovna tam pršelo,
poprvé za tento rok,
to se ještě nestalo!

Když pršet přestalo,
obrovské teplo nastalo.
Klimatizace nám nejede.
Sluneční brýle jsem nechal doma.
Teď autobus přijede,
na výlet pojedeme.

Jeli jsme na vodopády,
tam měli zavřeno.
Teď se čímsi cpeme,
říkají tomu kyselo.

Jsme zpátky na hotelu,
vyrážíme k bazénu.
Lehátko ž volné není,
leháme si na trávu.
Zahajujem slunění,
z toho jsme spálení.

Padesátka nestačí,
děti venku skotačí,
jsou už celé spálené,
pečou se od prvního dne.

Na večeři přišli všichni najednou,
a tak není si kde sednout.
Čekáme tam tedy v klidu,
jídlo aspoň necháme schládnout.

Tak jdeme jíst.
Skoro nic tam nezbylo,
ten zbytek byl studený.
Čoočka, rýže,
flák masa smažený.
Dokonce i krevetka,
snědl jsme ji hnedka.
Asi čerstvá nebyla,
na záchod mne zachnala.
Záchod je teď ucpaný,
musíme chodit k sousedů,
ti z toho nejsou nadšení.

Zítra se vracíme,
už teď se cesty bojíme.

Zas je tady páteček !
Těším se již na přátele,
obleču si super „obleček“.
Namaluji si nový obličej,
nekoukám se na tele,
raději legrace kousíček.
Pojďte všichni mezi lidi,

Doplňuji:
Oml. : zažijeme hezkou chvíli. 🙂

Upravil/a: marci1

ano, svůj epitaf sepsaný mám, dal jsem kopii rodině aby věděli co a jak

Básničky i texty píšu dost často,jen básně mi lezou z úst snad jen samy.

taky někdy

Sestra píše pravidelně na blahopřání k narozeninám vlastní, pokaždé originální verše …