Partner po 11letech od nás odešel mame spolu syna 6let ajá dvě dcery z předešlého vztahu ,které miloval jako vlastní.

Je to moc smutné ale poradit bohužel neumím.Snad vám jen přát hodně štěstí do budoucna,máte děti a to je už velké štěstí.

Tady opravdu nelze hledat nějakou odpověď, možná odpovědnost. Člověk je zodpovědný za to, co k sobě připoutá. Bohužel někdo veškerá vysvětlení řeší útěkem. Máte tři děti, já bych se věnovala jim a partnera bych neřešila. Třeba pozná, že se mýlil, nechte to času, ten to vyřeší. Přeju více radosti.

Neumím to dost dobře posoudit ,ale podle vašich předešlých otázek mohl mít pocit, že ho svazují právě děti . Zřejmě si neuvědomuje,že je na cestě další a s ním další starosti. Možná jste věci neřešily narovinu-proto nebyly hádky.Někdy je potřeba aby se" vyčistil" vzduch.Každopádně vám přeji pevné nervy a pláčem nic nespravíte -děti Vás potřebují .

zaměřit pozornost na své děti, ony také jistě strádají, tak jim to také trochu usnadnit…a pokud máte rodinu, tak případně by Vám mohla vypomoci i rodina, jak psychicky, případně finančně, pokud by to do takové fáze dospělo…bude trvat zřejmě dlouho, než to nejhorší přejde…pokud potřebujete, vyplakejte se a uvolněte emoce, a jednoho dne zjistíte, že slzy nejsou, že už to nejhorší přešlo…

těžko říci proč to udělal,zda-li pro něj váš vztah byl až příliž idylický nebo normální a měl potřebu najít někoho kdo by mu dodal občasné výkyvy ve vztahu jako jsou hádky a naopak intenzivní krásy.....je to o jeho povaze co potřebuje od druhého cítit.tak či onak než vše zahodil měl s vámi o tom všem mluvit,jaké má potřeby ve vztahu a v životě a jestli jste mu je schopna dát,bez komunikace se problémy řešit zkrátka nedají.
každopádně takový člověk který opustí rodinu kde jsou děti je sobec,já osobně myslím více na svého syna než na sebe a dělám vše aby byl šťastný.také mám problémy ve vztahu a přítelkyně mi ublížila tím nejhorším možným způsobem a neměla k tomu důvod,mám právo ihned odejít pryč,neudělám to protože bych nemohl vidět každý den svého syna,přinesl jsem oběť né ji ale synovi,raději trpět než aby trpělo nevinné dítě které za nic nemůže.
to je můj názor.pro výchovu dětí musí být dva výchovné faktory které jim dokáží správně formovat osobnost,pokud jeden chybí je to o tolik těžší…
nechte jej ale být dotyčný pokud si neuvědomuje o co přišel tak vás není hoden..........buď to hořce zvládnete sama ,nebo najdete někoho z hezčí duší který bude mít chuť se s vámi o vaše starosti a radosti dělit.........to je vše.......hodně štěstí…

Jako každá bolest to časem přebolí. Máte malé děti tak se jim víc věnujte.A toho troubu co neví co by chtěl pusťte z hlavy. Pláč je na nic tím si nic nepomůžete.Navařte něco dobrého a těšte se z dětmi.

Proto je málo poctivých žen!