Pandémia ovplyvnila myslenie všetkých ľudí (súčasníkov), či chceme, alebo nechceme. Snívať a spomínať na dobu pred pandémiou je pre mnohých krásne, ale žiť musíme dnes, aby sme sa dostali do budúcnosti.

Upravil/a: led

Pamatuji si to dobře. Nebyla to žádná sláva, ale dnes je to o dost horší. A ještě bude.
Vlastně máme vzácnou možnost sledovat kolaps rozvinuté, bohaté civilizace. Bohužel naší vlastní.

Samozřejmě, budeme vzpomínat na relativní svobodu. Tento nouzový stav vyrábí z lidi vzájemně nepřátele. Navíc jen příkazy a zákazy shora a hlídání jednoho správného nazoru jsou v rozporu s kecy o demokracii.

Vypadá to tak, jako bychom dostali „upozornění“, zvednutý prst a výzvu k zamyšlení nad nad našim „způsobem“ života na této planetě. Měli jsme se moc dobře a brali jsme to jako samozřejmost. Místo toho, abychom se k sobě více chovali s láskou, objímali se a užívali si možnost být se svými blízkými, známými a kamarády, komunikovali spolu, více jsme mysleli na „věci“, prožitky a zážitky. Myslím teď velmi na „Malého prince“. Věci jsou jen věci a co je v životě nejcennější, je očím skryté. Jako optimistka věřím, že se zase budeme moci bez obav objímat a být spolu nablízku. 🙂

P.S. Hospodu, fitko, kino, divadlo, dovolenou ap., péči o svoji tělesnou schránku a kulturní a jiné zážitky si nyní musíme „upravit“ na podobu v domácím prostředí. Prozatím můžeme jen vzpomínat. 🙂

Upravil/a: marci1

Rok je jen krátký úsek minulosti. Dnes jsem v ČRo zaslechla jednu píseň, uvádím její refrén

https://www.ka­raoketexty.cz/tex­ty-pisni/dekan-jakub/co-bejvavalo-uz-neni-850982

„Co bejvávalo už není,
a všechno se to mění.
I ty, i já ,
i to naše snění.
Co bejvávalo už není,
a všechno se to mění.
I ty, i já,
i to naše snění“
–
Většina z lidí touží po tom, aby bylo líp, aby se život vrátil do normálu, tedy žít bez covidové hrozby, i když je třeba žít dnes … .

Upravil/a: annas

Určitě byl tehdy život jednodušší a příjemnější než v roce 2020. A asi ještě určitou dobu lepší nebude.
Ovšem když si vezmeš životy (u tebe zřejmě spíše tvých prarodičů) a jejich předků, tak tohle období bude určitě méně náročné, než období první a druhé světové války.
A za mne, jak naše generace (a jsem už starej dědek), tak i generace mých dětí a vnoučat, měli jsem a máme život nesrovnatelně příjemnější a jednodušší, než ty generace předešlé.
A pokud budeme trochu trpěliví a také i ukáznění a zodpovědní, věřím že i tato doba bude za pár let pouhou vzpomínkou.
A strach je běžnou součástí života, stejně jako pocity spokojenosti a štěstí. Hlavně se mu člověk nesmí dlouhodobě poddávat. A vždy musí věřit a doufat, že „vše špatné se zase v dobré obrátí.“:-)

Nic významného se nezměnilo.
Oproti válkám nebo okupaci v roce 1968 je nějaká viróza bezvýznamnou epizodou.
Větší problém vidím ve splácení dluhu, který se pod záminkou virózy udělal.