Páchají demonstrativní sebevaždy obvykle více nemocní lidé než sebevraždy s cílem ukončit svůj život?

Ne, takhle to není.

Podívej se: pokud si člověk bude chtít vzít život, ať už je důvod jakýkoli, život si vezme. Co alespoň tak jako vím, z okolí, tak lidi se rádi věší.

Otec manžela mojí tety se, jednoho nekrásného (nebo krásného, záleží od úhlu pohledu) dne pověsil za hrdlo ve stodole. Teta šla ráno hodit kurám, no a v cestě jí visel viselec. Tak zavolala na policii, přijeli „kluci“, že, viděli viselce, jak tam dobře visí, tak zajistili místo a zavolali mordpartu. Mordparta přijela, viselce ohledali, to se ten viselec – na tom provazu, dokud visí – svleče do naha (rozřeže se to oblečení, velmi opatrně), jestli na něm nejsou stopy cizího zavinění, protože že něco vypadá, jako sebevražda, neznamená, že to sebevražda je, no a pokud by viselci někdo do oprátky „pomáhal“, a pokud by byly na tom těle stopy, tak pokud na něj sáhneš, tak na těle té mrtvoly to může být vidět, a většinou je, tak proto. No nic, lékař napsal ohledák, pak přijeli havrani, viselce odřízli a odvezli do chlaďáku.

Já jsem ho nějak extra neznal, oni nebydlí nějak extra blízko, ty vztahy nejsou zrovna vřelé, takže od vidění. Ale prý by to do něj nikdo neřekl. Jemu onemocněla manželka, ona měla Helmuta (Parkinson), a bylo to s ní horší a horší, po psychické a fysické stránce, takže to asi neunesl.

Jak jsem bydlel jako děcko, tak pod námi, nevím, nějakých dva sta metrů, zhruba, byl soused, a on byl takový kutil, a tak vůbec. No a když už jsem byl dospělý, tak – prý – vedl divné řeči, že už jako to tady stojí za hovno, a že ho to tady nebaví, a dokonce s tím byl i nějak u lékaře, no tak dostal „prášky“, no. Jemu se to „rozjelo“, to nasrání na celý svět, jak šel do důchodu. A jednoho ne/krásného dne ho nebylo. Tak ho hledali, bengo, i dobrovolníci, snad tři dny, nebo tak nějak, no a nakonec ho našli pár set metrů od baráku, jak tam visí na větvi. A protože tam visel několik dnů, tak to byl „výživný“ pohled, že. V zimě to nebylo, byl podzim.

Všichni ti viselci se na to připravovali: obstarali si provaz, nikdo z nich neuměl katovskou smyčku (ptal jsem se, neboj), takže študýrovali různé jiné uzly, zkoušeli si to, aby jako se to pod nimi nerozvázalo. No, kdyby se raději zajímali o to, co s nimi bude, když si „podtrhnou stoličku“, že tam s sebou budou zhruba deset minut mlátit, tak by, asi, volili jiný způsob sebevraždy. Ale tak to prostě je, lidi se ani pořádně zabít neumí!

Děda vykládal (a ano, byla to pravda, já jsem si to pak ověřoval), že nějak v šedesátkách se chlapi ožrali, no a jak jsou lidi ožralí, tak vymýšlí koniny. Tak se hádali, jestli se jde oběsit na klice od dveří. A ten, co tvrdil, že to nejde, tak to – přirozeně – hodlal dokázat. Provaz neměli, ale v šedesátkách měl každý kravatu, tak se za tu kravatu pověsil na kliku. A jo, on si dal uzel stranou, takže pod ucho, „zhoupl se“, jak byl ožralý, tak neměl cit a míru, no a zlámal si vaz (princip Würgegalgenu).

Jo, a ještě se chtěl nimrod odpravit, protože to byl taky zapadlý svazák a všecko ho sralo, tak že se zastřelí. Jenže to byl nimrod posera, tak se na to zastřelení ožral, aby jako měl vnitřní sílu to, konečně, udělat. Jenže jak byl ožralý, tak se střelil do hlavy blbě, přišel o oko, a vůbec byl dorasovaný. Říkám, lidi už se ani pořádně zabít neumí.

Demonstrativní sebevraždy jsou jiné. To bývají „prášky“, plyn, samozřejmě „náhodou“ dvacet minut před tím, než přijde chlap z práce, že, a podobné věci. Za demonstrativními sebevraždami stojí ledasco: hystrionská porucha, ale třeba i jenom prostá a věčná lidská hloupost.

To, že se někdo pokusí o sebevraždu, nebo jí i dokoná, ať už tak, nebo onak, nemusí s jeho psychickým zdravím mít nic společného. Tedy, ano, samozřejmě, většinou má, nestabilisované deprese jsou příčinou 50% sebevražd psychiatrických pacientů, pak afektivní poruchy – bipolární porucha zvyšuje risiko sebevraždy dvacetinásobně, pak schizofrenie a poruchy osobnosti – 14%. Je to opravdu rozličné.

Většina sebevražd je „na první dobrou“, jen cca 20% je na vícerý pokus.

Je to opravdu různé.

Ale žádná nemoc za tím nemusí být, sebevražda může být z rozmyslu.

Otázku máš trocha divoce položenou. Ale rozumím. Demonstrativní sebevraždy současně páchají více řadoví zaměstnanci a za minulého režimu to byli nejvíce vojáci ZVS. Dodnes pamatuji výkonného praporčíka, který nesouhlasil s nepřítomností popelníků na RTZ a demonstrativně si tak típal vajgly o dlaň, když se mu do rajónu plížila guma.