Otázka na vdané ženy: jak jste se popasovaly se změnou své identity po svatbě?

Tá zmena nie je taká rýchla. Trénuje sa už od myšlienky na svadbu. Aj keď to máloktorá nevesta prizná, v deň svadby už má vypísaný podpis s novým menom.
Doplňuji:
Hanulka11,
to zaváhanie mám stále. Občas sa pri podpisovaní musím opýtať, ako sa to vlastne volám…
ale to už bude asi tou zábudlivosťou

Upravil/a: led

Já jen na obřadě jsem zaváhala..... jak se podepsat, ale pak už to je normální a píšu to už 38 let a jsem to stále já

Já bych tedy změnu příjmení nepovažovala za změnu identity, ale budiž…Nijak jsem to předem netrénovala a spletla jsem se jen jednou, ale vdávala jsem se dvakrát.

Poprvé jsem ze svatby moc velkou radost neměla, spíš pochybnosti – no a taky to nedopadlo. Nechala jsem se do toho trochu dotlačit… Změnu jména jsem brala jako nutné zlo, nicméně přivykla jsem si rychle.
Podruhé jsem se vdávala s nadšením a své nové jméno jsem všude pyšně hlásila. Takže tentokrát to bylo ještě snadnější. 🙂

Problém měl první manžel, který ve skoro 40 letech měnil své příjmení, protože jsem se odmítla jmenovat po něm, pokud si nechá své, lehce hanlivé. Vzal si jméno po své matce zasvobodna. Zvykl si na něj rychle, protože se mu líbilo. Ale ty udivené oči, když on, chlap, všude hlásil, že má změnu příjmení! Na to zkrátka u mužů není společnost zvyklá…
P.S.: Dodnes, už pěkných pár let od rozvodu, když o něm mluvím s někým dalším, použiju jeho první příjmení … 🙂