Odkud pramení představa lidí, že mohou zasahovat do soukromí jiných lidí?

Ze společenského uspořádání SPOLEČNOSTI, kultury, ze zákonů, logiky, přirozenosti, tradic,...... Že by přirozené právo a zákony přírody? Stejně jako sociologická a jiná zdůvodnění. Nemá to nic s předsudky, je to přesně naopak.
Právo rozumu a právo z rozumu vycházající.
„Něco,“ co je otázka soukromí je otázka i společnosti. A „velmi“ zařážející msuí být, že existuje celá řada zákonů a nastavení ve státě, která zasahují do jedinocva soukromí.

Upravil/a: Daidal

Protože tihle lidé mávají svým soukromím a svou jinakostí jako vítězným praporem. Tak si o to říkají.

Tohle je TAK těžká a zásadní otázka, že si sám na ni nedokážu odpovědět.
Představ si, že si malé dítě hraje ve stohu se sirkami. Je to DÍTĚ, nevidí rizika s tím spojená a koná „v dobré víře“ (nechce škodit, ubližovat atd.).

A teď CO?

1. pragmaticky budu ignorovat (pokud je to cizí harant/mi na něm nezáleží)

NEBO

2. MÁM PRÁVO zasáhnout a „omezit jeho hraní“? A nemám třeba coby dospělý čistě náhodou dokonce (bez ohledu na zákony) MORÁLNÍ POVINNOST zasáhnout? Dítě tím omezím, bude brečet, jasný. Ale asi se shodneme s většinou lidí, že bych zasáhnout (s ohledem na morální principy) MĚL. A troufám si tvrdit, že většina dokonce bude zásah striktně VYŽADOVAT (morální povinnost!) a pokud nezasáhnu, tak mne přinejlepším jen morálně odsoudí. OK, ale…

Pokud dejme tomu vidím díky mozku i to, co většina nevidí (nedokáže domyslet do důsledků, stejně jako dítě se sirkami ve stohu) – mám právo či dokonce MORÁLNÍ POVINNOST ty lidi OMEZIT? Bez ohledu na to, že jsou dospělí, podobně jako v případě, že vidím, že se dospělý topí a já (coby dobrý plavec) ho MOHU zachránit? Nebo se mohu odvrátit s tím, že je to jeho život, daná situace je důsledek jeho životních akcí a já NEMÁM právo do průběhu jeho života zasahovat tím, že ho zachráním? A pokud mi zákon nařizuje poskytnout pomoc (tedy že MUSÍ), neznamená to, že mám implicitně právo omezovat vůli a svobody i „těch jednodušších“? Není PRÁVEM má vůle nadřazená těm ostatním? A aby to nebylo tak easy – co když se NAVZDORY všemu mýlím (či můj názor je třeba lepší, ale není NEJLEPŠÍ)?

Takže pokud si třeba v případě tvého dozatu vezmu na pomoc „demokratický princip“ (většinový), vyjde mi JASNÁ ODPOVĚĎ > menšina (devianti) se MUSÍ podřídit VĚTŠINĚ, která má právo prosadit svoji vůli a menšina má POVINNOST se podrobit (tudíž „má držet hubu a šoupat nohama“ a být ráda, že není v kriminále jako v dobách, kdy devianství se považovalo za zločin nebo alespoň odpornou a nebezpečnou psychickou úchylku). ;) :)

A teď jsem zvědav CO zpochybníš. Demokratický princip většiny? Nebo upřednostníš nadřazenost MENŠINY (např. deviantů, či dokonce JEDNOTLIVCE, třeba mě ;) :D) nad „blbou většinou“? ;) :D :D

Nepotírat ani nepropagovat. Žádné průvody či manifestace. Ty Jejich průvody jsou výsměchem pro většinu.
Adoptovat děti ne. Pokud nejsi schopen zplodit dítě přírodní cestou, nemáš nárok. Tak to v přírodě chodí.
Výjimku jen vyjímečně např. tehdy, když je otec singl.

Už za minulýho režimu se švestky po hospodách nestíhali ptát, proč ta kola venku před lokálem nejsou zamčená! A další bububu bububu. Teď už je to o kousíček lepčejší.