Nové prostředí, nový způsob života..

Já se od malička stěhovala s rodiči ,protože tatínek sloužil u vojska a to bylo stěhování časté.
Mohu říct, že mi nikdy nevadilo se sžít s novými dětmi . Dodneška nemám s tím problém a rychle si zvyknu na nové prostředí.
Jen dodám, že stěhování bylo do jiných měst .Takže jsem si musela zvykat na úplně nové prostředí

Asi je to u každého jiné. Někdo rád poznává nové lidi a kamarády, jiný zase ne.
Já po celou ZŠ byla na 3 školách, ta poslední byla výběrová – sportovní, takže jsem si to rozhodla sama. Ale bydlení a kamarádi doma zůstali stejné.
To si myslím je důležité, pro někoho, tak záleží také na tom, jestli měníš jen školy nebo i bydlení a kamarády doma.
Doplňuji:
No, E.n, to ti moc nezávidím.
Ale zase si buď jistá, že každá změna ti přinese také něco dobrého. Změny tě zocelí, budeš samostatnější a později si poradíš i v situacích, kdy by jiný zklamal. Všude se najdou i dobří kamarádi a dnes, když je internet, jsi v kontaktu i z velké dálky.
Tady se lidi střídají ale i zůstávají.

Upravil/a: terry

Ahoja, já se sice nestěhovala, ale školu jsem měnila jen proto, že v naší obci už nebyl druhý stupeň. Přechod na druhej stupeň mi spíš všecko zkomplikoval, rozpadla se nám stará parta. Ale zase jsem se hodně spřátelila s jinýma dvěma holkama a s těma jsme nejlepší přítelkyně dodnes, prošly jsme spolu pubertu, střední, vysokou a teď i práci. Druhá změna byla odchod na gympl + odchod z domu na internát, a to mi dalo hrozně moc. Osamostatnění a hlavně jakejsi začátek novýho života – žádnej strach z namyšlenejch kravek spolužaček, ale od začátku se tvářit jako pohodář, co zná svou cenu a rád pomůže. Vyplatilo se to, našla jsem na gymplu úžasný přátele a dodneška tvrdím, že právě tím přechodem jsem se stala sama sebou…
Změny můžou hodně vzít i dát. Záleží na spoustě okolností…