Nevíte, odkud se vzalo pojmenování červené barvy a jejích odstínů?

Červená barva má řadu odstínů, co kdybychom si některé vysvětlili?

Červená barva může být vínová či cihlová, v takových případech je ale zřejmé, o jaké odstíny se jedná a k čemu jsou přirovnávány. Méně etymologicky průhledné jsou pak odstíny karmínu, šarlatu či purpuru.
Určitě nejvýraznější červená barva je karmínová. Název sytě červeného barviva karmín se k nám dostal z němčiny – z německého Karmin, které má původ ve francouzském slově carmin – a to pochází ze středověké latiny, ze slova carminium. Latinské carminium vzniklo propojením latinského slova minium s významem rumělka a arabského slova girmizī (s významem temně červený), které bylo odvozeno od staroindického výrazu kŕmi- s totožným významem.
link:

Zdroj: http://www.roz­hlas.cz/plzen/ja­zykovykoutek/_zpra­va/806342

šarlat pochází z perštiny a je v ní tradičně považován za barvu plamene. Srv. zdroj (v angl.): http://en.wiki­pedia.org/wiki/Scar­let_(color)

Karmín: z francouzského carmin (12. století), sem se dostalo přes lainské „carminium“ a do latiny předtím přešlo z arabského „qirmiz“ – „červánky“.
Purpurová: z latinského slova „purpura“, které je zase odvozeno z řeckého „porphyra“ – názvu pro nachové barvivo extrahovaného ze slizu ostranky jaderské.

http://en.wiki­pedia.org/wiki/Pur­ple

Slovo karmínový byl zaznamenán v angličtině protože 1400, a jeho časnější formy zahrnují cremesin, crymysyn a cramoysin (cf. cramoisy, karmínová tkanina). Tito byli adaptovaní přes starou španělštinu od Medieval latinského cremesinus (také kermesinus nebo carmesinus), barvivo produkovalo od Kermes zmenšených hmyzů, a moci být stopován zpátky do turečtiny kırmızı (červená v turečtině)

Purpurová barva (magenta) dostala své jméno koncem 18. století od Johanna Wolfganga Goethea. Pro něj byla barva záhadou, která dalece přesahovala jev sedmi barev vznikajících rozložením slunečního světla na kousku čirého skla. Po třiceti letech experimentů s barvami vyvrcholila jeho práce v úžasném díle nazvaném Nauka o barvách (poprvé vyšla v Němčině v r. 1810). V Nauce o barvách Goethe stovkami opakovatelných experimentů dokázal, že barva je pozorovatelným jevem, který se vymyká omezeným parametrům Teorie vlnových délek Isaaca Newtona, v níž vycházel pouze z duhového efektu, který vytvořilo světlo při průchodu skleněným hranolem. Jedním z Goetheových experimentálních jevů byla „nevysvětlitelná a opakující se“ osmá barva – která se „záhadně zjevovala“ hned po fialové nebo těsně před červenou a zdánlivě vytvářela barevnou nebo světelnou smyčku (kruh), na rozdíl od lineární duhy. Tuto nepolapitelnou záhadnou barvu Goethe pojmenoval „magenta“ (purpurová).
Purpurovou tvoří dva díly červené a jeden díl modré. Je terciální barvou, která se jakoby „skrývá“ mezi .

šarlatová- je jasná barva krve -roucho kardinálů je šarlatové -odvozené právě od čisté barvy krve

Zdroj: wikkipedie