Nevadí mi smrt blízkých. Jsem divná?

Ze neplacete neznamena,ze jste necitliva,jen proste smrt berete jinak.V 11 letech clovek jeste nema dost rozumu na to,aby chapal,jak je umrti v rodine bolestne,ale chape,ze se neco deje.
Byla jsem na pohrbu,kdyz mi bylo asi 7,nechapala jsem co se deje,jen jsem vnimala smutek ostatnich a me maminky,ktere zemrel deda.Pred nedavnou dobou jsem byla na pohrbu,i kdyz ten clovek mi nebyl nijak blizky,řvala jsem jak najata,ale myslim,ze to je tim,jak je clovek konstituovan,proste nekdo je vice,nekdo mene imunni vuci pocitum pri takove udalosti.
Ale nemyslim,ze jste divna.

Omlouvám se, nechci být hrubý, kor v takovou chvíli, kdy řešíte smrt maminky, ale to co popisujete mě osobně normální nepříjde. Je něco jiného smrt přijmout, akceptovat a chápat, zbytečně se v ní nehrabat a nermoutit se víc než je třeba a něco jiného aby se mě nijak nedotklo to, že mi zemře člověk tak blízký, jako je matka, která ve většině normálních případů, dává dítěti lásku většinu života, abych nad tím mávl rukou a pokračoval bez dotknutí na duši dál.

Neříkám že jste divná, ale někde chyba je, ať už kdekoliv. Většina lidí by vám však tuto „chybu“ záviděla, neb jiní se s tím naopak nedokáží zase smířit nadmíru dlouho. Jinak samozřejmě přeji upřímnou soustrast. A neberte mou odpověď nijak špatně, jen odpovídám.

Nic si nevyčítejte… Důležité je mít čisté svědomí. Pochybuji, že by jste někomu vědomě ublížila. Když mi zemřel otec, také jsem nebrečel, nicméně často mne napadají věci, které bych mu chtěl říct… Smrt je součást života, důležité je odejít v míru.

A mělo by Vám to vadit? Proč se nermoutíte pro smrt praprapraprapra­prapradědů, kterých to byl jejich život a ne Váš? Vznik, zánik. Vdech, výdech. Řve snad někdo z Odpovědí že se někdo jiný narodil, zemřel? Smutek přece nepřichází hned jak se to stane. A co je to smutek..

/Je zajímavé podívat se kdo jak hodnotí odpovědi.