Neshody v rodině

Tak mu tu tašku preventivně připrav, ať se s tím pokaždé nemusí balit. Ale vážně, asi potřebuje na uklidnění víc času, tak ho nech a až se vrátí, tak dělej taky jako kdyby se nic nestalo.

Taky když můžu někam zalezu. Jen jsem neodcházel nikam daleko – nebylo kam. Ono dohadovat se se ženskou je horší než skočit do ledového potoka.
Ono to zas tak jednoduché na dálku bez znalostí předmětu sporů poradit nebude. Asi by bylo potřeba popřemýšlet zda ty výměny názorů jsou skutečně podstatné. naučit se vzájemně tolrovat potřebu druhého, ne aby jen jedna strana považovala svůj názor za ten nejlepší apod.
Partnerství je o kompromisech. Měly by být dle možností vyvážené. A podstatou pro vás oba je to malá co máte spolu. Ty spory které spolu překousnete vám, pokud spolu vydržíte těch +25 let, dobrý potomek několika násobně vrátí tím, že si vás bude obou stejně vážit a bude vás mít za kamarády, ne za autority které myslí jen na své ego.

Ne, ne !! Radím rozummě tento vztah ukončit. Bude se to s věkem jenom zhoršovat.
Takto vydírala moje matka mého otce až ho úplně zničila !!!! Umřel!!
Potom vydírala ostatní příbuzenstvo. Vždy si někoho poblíž našla.
Takto chovající se člověk je psychycky nemocný. Na druhé straně – kdo nejsme ?

To je těžký, takhle radit, když člověk pořádně nezná situaci. Jsou na to různé poradny, problém je v tom, že on tam asi chtít jít nebude, nevím. Na mě to působí tak, že by nejradši z toho vztahu odešel, ale neví, jak to udělat a má asi obavy z důsledků – tahanice o dítě, alimenty a různé další potenciální nechutnosti, co rozchod, kde je v tom dítě, provázejí. Možná je důvod jiný, nejsem psycholog, abych to dokázal takhle rozseknout. Každopádně by si to chtělo nenucenou formou podiskutovat.

Nemyslím, že chce Váš partner odejít úplně ze vztahu. Mně tohle dělal mužskej taky, demonstrativně odcházel. A za chvíli byl zpátky. Blázen, no. 🙂
A víte, že jsem si teď na týhle otázce uvědomila, že už to dlouho neudělal? Vlastně ani nevím, kdy naposledy.
Ale dlouho mě tím šval, nebo teda spíš asi chtěl naštvat, protože já si z toho pak už nic nedělala. Po pár takových výstupech jsem zjistila, že se nakonec stejně za chvíli vrátí, kolikrát jsem si říkala, že by udělal líp, kdyby si stál za svým a nevracel se tak honem. Přišlo mi to směšný, nemůžu si pomoct. Já si do něj klidně ještě rejpla, proč se vrací a jakto, že už je zpátky. 🙂
U nás to teda přestalo, ale to může bejt u každýho jinak. My jsme spolu už 16 let, pro informaci. Někdy je to teda peklo, ale jinak to docela jde. 🙂

Demostrativní odchody se občas vyskytují. V podstatě partner se urazí a chce asi dokázat že je soběstačný a čeká že ho protějšek bude prosit, aby se vrátil.
Dnes mi připadá legrační, když si vzpomenu jak se škorpili moji prarodiče. Bydleli v malém domku na vesnici a děda, když se urazil odešel bydlet na několik dnů do vedlejší místnosti „sednice“. Po tu dobu si pral a vařil sám. Jako děti jsme mu chodili „krást“ jeho pečené buchty, které chutnaly výborně.

Milá neznámá, přítel Tě má taky moc rád, jinak by se už jednou sbalil a to definitivně. Asi si říká, že nemá smysl se s Tebou dál hádat a prostě odejde a vyhne se unáhlenému rozhodnutí. Važ si toho, že se vrací a hlavně jsi žena, maminka holčičky. Snaž se být nad věcí, s mateřskou láskou v srdíčku. Oni ty mužští trochu žárlí, třeba i na tu péči o děťátko, připadají si trochu odstrčení, už to není takové co dřív… Proto přejdi některé věci s nadhledem a dávej mu najevo co pro Tebe stále znamená. Já dnes po 45 letech manželství vím, že někdy se člověk potřebuje pohádat, nemá náladu a tak jsou to malichernosti, kterými si pěkně zkazíme den a ublížíme druhému. Proto úsměv na tváři a přítel je takové to druhé dospělé dítě, potřebujíc lásku a pochopení. My ženské jsme od přírody silné a proto to objetí rozdávejme a samotným nám pak bude nevýslovně dobře u srdíčka. Hodně slunných dní přeji a moc pohody. Rodinu dělá hlavně žena – matka.