Nerozhodnost při výběru školy

Jednou s tím samostatným rozhodováním budeš muset začít.Babička,ro­diče a ani kamarádi pokaždé „po ruce“ nebudou.Tak proč nezačít hned?

Já jsem to tenkrát řešil tak, že jsem nastoupil na všeobecnou školu. Chtěl jsem sice něco jiného, rodina mne ovšem tlačila úplně jinam.
Po maturitě už nebyli na mne tak agresivní a tak jsem se rozhodoval naprosto sám. Nelituji, poněvadž i sám jsem si to dokázal časem lépe ujasnit a třeba i přehodnotit.
Zkušenost

Vybrala bych si školu A – tedy tu vzdálenější. Pro mne má všechny pozitivní atributy. Tak předně – sama říkáš, že je perspektivnější – co víc si od vzdělání přát? Je daleko – další skvělý aspekt pro budoucnost – osamostatníš se, odpojíš od závislosti na rodině (v tom dobrém!), získáš nové přátele a kontakty, „poznáš svět“, dospěješ.
Nenechala bych se svazovat kořeny, člověk má mít touhu chtít poznávat nové. Sedět „v koutě“ jen proto, že to chce babička a kamarádka je krátkozraké, i když ony to myslí dobře, protože se jim po tobě bude stýskat. Dej jim najevo, že se o tebe bát nemusí, že je máš a budeš mít pořád hodně ráda, ale že chceš něco dokázat a tohle je pro tebe dobrá šance. 🙂

Ty sama nevíš , a rozhodování chceš přenést na nás ? Musíš začít ty sama.

Musíš si určit jaké máš priority… Vím o čem mluvím – včera jsem byl na pohovoru v Praze (80 km od mého bydliště) a od 1. září tam nastupuji… Budu bydlet na intru, takže žádnej med, ale vím, že ta škola mě pravděpodobně bude bavit a to je to nejdůležitější. Kamarády budeš mít nakonec všude. A v dnešní době přeci není spojení s kamarádkou ani babičkou žádný problém – mobil, skype, chat, mail,…