(Nerada to přiznávám ) Ale jsem žadlívá … Da se to něak zzměnit..mužu se něak polepšit ? prosím vas o radu

Co že to jsi? Myslíš žárlivá?
Nebo žádáš něco a žárlíš, že to nedostaneš?

Na přítele žárlíš proč?Protože se baví s ostatními a s tebou ne?No tak se taky bav s ostatními,třeba i s jinými.Že jsou dva lidi spolu ještě neznamená,že se nemůžou bavit a přátelit i s jinými lidmi.
Že má sestra nové oblečení a ty ne,to už není žárlivost,to je myslím závist.
Překážky v životě jsou od toho,aby se překonávaly a život nás tak sám utváří a tvaruje,dělá nás takovými,jací jsme.
Že ti nikdo neřekne,že je na tebe hrdý,nevadí,sta­čí,když ty budeš hrdá sama na sebe a na to cos dokázala a musela překonat.

Hlavně v první řadě po sobě čti co píšeš, asi jsi dost zbrklá a to se prolíná i do tvého jednání a života. Pak nastávají situace, kdy rodiče ti dávají asi sestru za vzor
.....žárlivost je hrozná nemoc – jsem ráda, že ji nemám

bylas upřimná -tak já taky

co to je – žadlívá?

neznám …

Je mi to lito … ale tvoje rodice nechapu. Nikdy v zivote u me nenastala a nikdy nenastane zadna situace, ze bych jednomu synovi predhazovala druhemu , ze je v necem lepsi. I kdyby byl . Takove rodice deti mit nemeli , nebo jen jedno… ale i tak by si nasli sousedovic Evicku… a k zarlivosti : Sama uz si asi nepomuzete. Zkuste si to zakazat , nebo zajdete k profesionalovi. Myslim , ze ted pri psani jste byla z neceho velmi rozrusena … a ja vam preji , aby takovych situaci bylo co nejmene. -iv-