Znám jako

„Není lepší msty než odpuštění“. Josh Billings

Odpouštíme sami sobě. Ten který nám ublížil, čeká na další odvetu, na další útok, kdy chce ublížit. Jenže takový spor se nikdy neukončí. Vždy se vrátí jako bumerang.

Když jeden odpustí, tak je možná druhý zklamaný, že nemůže pokračovat.

Myslím si, že msta či pomsta degraduje X, který o ní přemýšlí jako o odplatě, na úroveň „pachatele“ Y. Když X nepokračuje, má pocit, že Y je za svůj zlý čin neepotrestaný.

Takže buď spoléhat na boží mlýny, nebo odpustit. Odpuštění, člověku X bude líp, člověk Y bude možná překvapený, protože to nečekal. Byl zbaven možnosti páchat další zlo, takže se možná naštval.

X ukáže, že je lepší než on … to je určitý druh msty.. že se mu daří i bez Y.
Je to možná nadsázka,, ale dobro „zničilo“ zlo. .

X si uvědomí, že vsadil na „špatného koně“, už nic nemůže změnit, získal zkušenosti.

Odpuštění je odpověď silných a rozumných.
Je potřeba si uvědomit, že odpuštení je především pro nás,
osvobozujeme jím sami sebe, uvolníme si myšlenky i ruce.

(Také to znám s přívlastkem „lepší“.)

Odpuštění je odpověď slabých a pokorných. S hajzlíkama to stejně nehne.