Není paradoxní, že poslední česká královna zemřela v roce 1989?

Disraeli: Jestli mají Habsburkové dodnes právo na trůn, to nevím. Dodnes používají šlechtické tituly.
Zita by nárok neměla, byla pouze přivdaná. Ale manžel se nároku vzdal. Nevím ale, jestli vzdání se platí i pro jeho potomky. Mám za to, že se vzdal trůnu za všechny Habsburky, protože jinak by jeho vzdání se nároku nedávalo smysl – nastoupil by jeho potomek. Republikáni (lid) chtěli, aby se vzdal nároku, a kdyby to bylo jen pro jeho osobu, tak by to asi neřešili, protože by mu stejně monarchii znovu neustavili.

Právo na něj mají a to největší. Pretendentem je Karel Habsbursko-Lotrinský, docela často navštěvuje Česko, mívá i nějaké projevy a podobně (na unverzitách, v médiích, v tisku). Jejich právo nezpochybňuji, jsou to potomci, jak Přemyslovců, tak třeba Lucemburků a Jagellonců a vyjímaje toho, tak to byli čeští panovníci (byť trochu nacionálně vedení- proněmecky nebo tedy spíš prorakousky). Ale nejsem pro Habsburky na českém trůnu (i když určitě raději je, než republiku a mnohem raději krále Karla než třeba Zemana nebo podobného prezidenta). Té masivní démozici habsburků, která tu za 100 let byla, nepodléhám, ale nepodporuji je na ČESKÉM trůnu (i když nepřijatelné to pro mě není) ani si je neidealizuju.

Nárok samozřejmě měla, ale ne vládnoucí, pouze jako královna manželka a poté královna matka (kde by mohla být regentkou). Když se mluví nebo mluvilo o nároku ve spojitosti s ní, tak pouze jako ta královna manželka, popříápadě matka (čili neúřadující)… šlo o to, že byl Karel I. sesazen (tudíž i ona)…přestože se trůnu a nároku nikdy nevzdal/i… a proto měla nárok na potenciální trůn (v roli manželky/matky). V Česku (či Československu, ale i v jiných zemích) proběhly převraty/vyhlášení, ale bez účasti panovníka… on se ničeho nevzdal. A taky proto byl ze všech vyhoštěn a zemřel předčasně, chudý (majetek zabaven, mj. hlavně zde v Česku – velké znárodňování/o­bohacování republiky) a v exilu. Republiky a monrachie vzniklé po rozpadu se se prostě „jen“ vyhlásily. Jen v rakousku se Karel vzdal účasti na vládě/panování – za sebe a pod momentálním nátlakem (ale nevzdal se vyloženě trůnu/koruny pro sebe ani pro své potomky)..... a i kdyby ano, tak je to vlastně jedno. Ten nárok by tam byl pořád. Karel I. ani neabdikoval (a abdikace ještě není vzdání se dědictví trůnu – obzvlášť tedy pro potomky)… Sesazení nikdy nepřijal a o zachování monarchie (původně v R-U a později v každé zvlášť) se snažil neustále. I o svůj návrat.
Práva mají a proto se všichni následovníci i celé to hnutí podporující svržené panovníky a dynastie nazývá legitimismus (=dědický a jiný nárok právě mají a přestože může být víc potenciálních dědiců/preten­dentů/panovní­ků, tak se berou ti s největším právem, neprávem sesazení a podobně. I když je následníků víc, vždycky mají někteří větší nároky… a zrovna Habsurci u nás a hlavně Karel mají největší).