Odpoveď byla označena jako užitečná

Já kladně 😉
Jako možný prospěch, pro člověka.
Novou šanci. Šanci pro uzdravení. Cestu k obnově, zejména na duchovní úrovni.
Případně, možnou „nápravu“.
Člověk „spálí v ohni“ dosavadní způsob života, myšlení, domněnky, postoje, konání….

Jako cestu, ke „smrti“, transformaci, znovuzrození.
Symbolem je pak, pták FÉNIX. Umírá v ohnivých plamenech a znovu se rodí z vlastního popela.. 😉

Otázka se mi zamlouvá. Je taková až filozofická a to já mám rád. 🤨

Tak jistě, pořád na Zemi existují místa jako je pustina (toť odpověď hned „z první“).

Jak tato slova chápu. No, ono je to docela prosté. Vždycky tady bude možnost spáchat sebevraždu, jinak nevím, co více na těchto slovech chápat, ale…

Umím si představit, jak asi naivně zde chápala autorka, když zkomprimovala těchto několik slov v rádoby nejistý význam. Pokud se do ní skrze citát vcítím, pak cítím i tu její myšlenku. Cítím duši PŘESVĚDČENOU o možném přetavení již hotové osobnosti, aniž by se přetavil (jakkoli změnil) i její životní prostor, její kontaktní okolí. Což v jádru vypovídá pouze o prostoduchosti autorky, neboť být PŘESVĚDČEN, že s komplexní změnou sebe sama (řekněme k lepšímu) se AUTOMATICKY MĚNÍ POHLEDY CELÉHO OKOLÍ NA SUBJEKT, nezní jinak než úvaha čirého bláznovství. Uvažuje takto nejeden „dobroser“ (filozofie dávej dobro a takové i dostaneš 🤦‍♂️). Autorka na tom jistě nebyla jinak, musela být také velmi milá, určitě byla laskavá. Ovšem NE NE, takto to nepracuje. Chceme- li hodit do ohně opravdu „CELOU KNIHU“ a přitom nezemřít (neopustit tělo) vlastní rukou, POTŘEBUJEME (!) odstěhovat se na pustinu! (Zapamatujme si prostou zásadu- kontaktní okolí, kterému jsme vřelí, otevření, laskaví, tudíž ho nikterak nenutíme k respektu, nás zpravidla vždy posléze ZNIČÍ [!] BO pouze na platformě naší ČISTÉ SLEPÉ PRAVDY A LÁSKY se v tomto našem okolí BEZ DALŠÍHO ŽÁDNÝ RESPEKT SÁM NIKDY NEVYTVOŘÍ!)

A ještě: Nevěřme nikomu, kdo paradoxně naopak vůbec nemá, jakou/kterou by vytrhl stránku, anebo vytváří tento dojem (je jedno jak to prezentuje). Takového obejít velikým obloukem a už nikdy se k němu neotočit čelem! Teprve tento „spokojenec“ nás učiní opravdu nešťastnými. Děkuju.