Nemáte někdy pocit, jako by byl humor zakázaný?

Stejně tak, jako se už obyčejný člověk obává, jestli někde nějak neporušil zákon, tak se obává, aby někoho neurazil. Menšiny jsou obzvlášť citlivé, když se to týká jejich lidských práv. Většina nikdy nemá takové zastání jako nejrůznější prapodivné menšiny.

Mám taky ten pocit a je to patrné na reakcích některých uživatelů i zde na Odpovědích. Zrovna nedávno jsem to schytal za celkem nevinou větu „Já nerozumět tvoje řeč“, kterou jsem ani nevymyslel, ale naučil jsem se ji zde. Považuji ji za velmi trefné a vtipné upozornění na špatnou srozumitelnost položené otázky či formulaci odpovědi. Myslím, že zde padají i mnohem hrubší formulace. Rád čtu některé příspěvky aliena a Keplera, kdy se nejen něco dozvím, ale ještě u toho pobavím. Ale někteří lidé smysl pro humor nedostali do vínku a nedá se s tím dělat nic jiného, než to respektovat. Hodně je to vidět např. v diskuzích na Novinkách.cz, kdy dost lidí nepochopí černý humor, nebo si opakovaně nabíhají na příspěvký známých trollů, kteří z toho mají tak akorát (_!_)

Zakázaný snad ani ne, spíš bych řekl že nepochopený, suchary pokládaný za nevhodný a někteří se dokonce urážejí. Člověk se smyslem pro humor jej akceptuje, i když je namířen proti jeho osobě. Jak pravil klasik: člověk je jediný tvor na této planetě, který se umí smát, ačkoliv má k tomu nejméně důvodů. No, není to cosi výjimečného?

Podstatou humoru je něco zlehčovat, vyjádřit nadhled. Tedy ten, kdo si není sám sebou jistý nebo chce udržovat ostatní ve strachu, nebude nikdy rád, když se stane předmětem humoru.

Pokud byste byli od dětství šikanováni nebo měli nějaký mindrák, tak byste měli ze smíchu lidí trauma, protože by vám vždycky připadal jako posmívání, jako pohrdavý a nenávistný výsměch. Přátelské vztahy a úcta mezi lidmi i k sobě samému musí být hodně pevné, aby si lidé mohli dovolit dělat si srandu sám ze sebe i jeden z druhého a aby to bylo žertování laskavé a dobromyslné. Pokud si člověk dokáže dělat srandu i z vážných věcí – ze smrti, ze smyslu života, z nejposvátnějších životních hodnot – může to být známkou toho, že je vyzrálý a se vším srovnaný. Ale sám nevím, kdybych přežil koncentrák, jak bych snášel ty lacinější vtipy o židech a mýdlech. I když možná zrovna takové drsné vtipkování někomu právě pomohlo přežít.

Vyzerá že sa potvrdzuje výrok Jána Wericha:„humor je vážna vec“