Nejtěžší je milovat ty, kteří to nejvíce potřebují.

Základní otázka by měla znít: Proč mi ten člověk ublížil (ubližuje). Udělal jsem mu něco špatného, je jeho chování následkem toho mého, je nemocný, stalo se mu něco zlého?
A pak máš odpověď.
Nabídnout pomocnou ruku tomu, kdo je jen nešťastný a kope kolem sebe, je jistě slušnost a snad i morální povinnost, ale nechat ze sebe dělat otloukánka je blbost a masochismus. A pak jsi jen pro smích. Osobnost se ztratí a zůstane ubožák, který sám začne být zapšklý.
Nejsem příznivcem nastavování tváří, ani odvety chlebem. Rozlišuji lidi, jejich povahy a podle toho se k nim chovám. Myslím, že mám na ně docela čich. Celý život se kolem mne motá spousta různých vyčůránků a tak hajzlíka poznám na sto honů. A co se týká ublížení – druhou šanci nedávám. Kdo ublížil ze zlé vůle jednou, udělá to znovu.

Ahoj, Petře.
Nejtěžší je milovat ty, kteří nám ublížili. Promiň, že si Tvou formulaci dovoluji upravit. Jinak ti, co nás nejvíce potřebují, jsou většinou nějak zdravotně postiženi a proto potřebují daleko více lásky a pochopení, než zdravý člověk.
Pokud Ti ublíží partner, kamarád, přítel – potom je to vždy o Tvé schopnosti milovat a odpouštět. Ale i v tom případě by měla Tvá láska mít určité hranice. Lidé se mění jen v případě, že tomu chtějí. Nezměníš je jenom svou snahou o to, aby byli jiní.
Někdy změny nedosáhneš, ani kdyby ses bezezbytku rozdal.

Nezmeníme.
Ublížiť sa dá iba úmyselne (ak ublížil blízky človek).

Dokážem odpustiť, ale nezabudnem. Červík pochybnosti ostáva.

Snažit se měnit ostatní a svět je slepá ulička.Je to iluze.Soustřeď se na svůj vnitřní proces a pak uvidíš,že není potřeba někoho měnit a že ti nikdo vlastně neubližuje.Bez­podmínečnou lásku potřebují děti,protože se jejich psychika teprve rozvíjí a jejich sobeckost je nezbytnou součástí jejich vývoje. Nemají vyvinuté vědomí jako dospělý. Málo lidí ví,že takovou „nevinnou“ větu vynesenou na adresu dítěte,jako třeba :" Tak já tě tady nechám a jdu pryč." nebo " Já tě někomu dám jestli budeš zlobit" ,nedokáže dítě vůbec zpracovat.Nemá na to,protože si nedokáže představit,že by existoval svět bez maminky či tatínka. Pokud chcete měnit svět,pracujte na sobě samém,abyste dokázal bez problému umožnit to,aby Vás Vaše dítko mohlo ze své přirozenosti využívat aniž by se dočkalo negativní reakce od Vás a jeho psychika tak dospěla bez šrámů a vytěsněných traumat. A aby ve Vás mělo pozitivní vzor. Děti se automaticky „ladí“ na své rodičovské vzory a to i v detailech. Budete-li se šťourat v nose.Vaše děti budou v dospělosti také takové. Ano nejtěžší je milovat ty,kteří to nejvíce potřebují. Děti potřebují bezpodmínečnou lásku jinak z nich vyrostou sobečkové,zko­rumpovaní politici,ambiciozní bezcitní lidé,kteří jdou „přes mrtvoly“,ti kteří si budou od světa brát to co nedostali na co měli právo když byli dětmi.Stále jsou populární programy na pomoc dětem což je dobré.Lidé by stále chtěli pomáhat dětem…jsou tak malé a nevinné.....jenže pokud nepomohou sami sobě nedokáží dětem pomoci.Pokud budou rodiče,pěstouni a rodičovské autority v pohodě,budou v pohodě i děti. Lásku potřebují děti.Dospělý už musí sám „dohnat“ a vyřešit to na co jeho rodiče neměli.