Ano, je potřeba si uvědomit, kdo jsme, co chceme, a od života očekáváme. Ujasnit si priority. Není dáno, a je to holý nesmysl, že člověk z chudých poměrů nemůže ničeho dosáhnout. Motor je chuť a cílevědomost.

Když lásku a potěšení rozdávat budeme, od správných lidí se nám vždy vrátí nazpět. Není životním posláním zavděčit se všem. Jen sebejistý a moudrý člověk dokáže dělat hezký život především sobě, ale i lidem, na kterých mu opravdu záleží.

A odkud přicházíme? Prach jsme. A v prach se také obrátíme.

Ne každému je dopřáno aby určoval směr kam jdeme, potažmo kam se řítíme a stejně, jedinec je jen střípek do mosaiky onoho směru. Kdysi nový směr přicházel staletími, dnes se dá říci, že je každá nová generace jiná. Jiná je i v tom, že se usměje, jen když někoho přechytračí, když někoho porazí, nebo když udělá super kšeft. To, že se sousedovy narodí dítě, nestojí ani za úsměv.

To není tak jednoduché. Taky někdo má holt tu smůlu, že úsměv na tváři nevykouzlí, i kdyby se nakrásně rozkrájel. Ani druhým. A podle toho taky bere zpět. A to ani nemusí být zlým či špatným člověkem. Prostě smůla, osud. Přece v ohledu k rozdávání úsměvů půjde především o předpoklady, které jsme dostali do vínku. A teprve pak záleží na nás a na tom, kolik a jak rádi bychom chtěli spatřit vykouzlené úsměvy. Někdy může bránit postižení, chybět nadání… a ty si nekoupíme, ani se nenaučíme. I když mozek je zdráv a touží, nadání chybí. ); Atd…

Zajisté je dobré se dívat, což samo o sobě NESTAČÍ. Stejně tak důležité je i VIDĚT, což mnozí podceňují (či toho nejsou vůbec schopni) a ruku v ruce s tím jde i nezůstat pro samé čumění trčet na místě, ale zčerstva pohnout pozadím! Jinak se nikam nedostanete. ;) :)

Odkud jsem? To je u alienů TAJNÉ a kam jdu? Asi takhle, kdybyste místo velkopodnikatelství v sušenkách a jiných dusivkách zvolila obor „bifteky/řízky“, měla byste větší šanci na přežití, až k Vám dorazím. Jen bláhová osoba by očekávala, že sušenky by (na rozdíl od stejků!) by mě mohly zdržet a tím získat čas k záchraně. ;) :D :D