Navádění k sebevraždě je trestný čin. Ale co schvalování sebevraždy?

Ne, protože je to osobní názor na událost, která se už stala. Podívej, jaké lži a hnusy často napíšou novináři, a přitom nenesou žádnou zodpovědnost.

Máš podivné zájmy, najdi si nějaké hobby. Kolo, kino, turistika, knížky, holky nebo něco jiného.

Upravil/a: quentos

Pokud ho tím schvalováním zároveň k tomu nenabádá, tak to asi ničemu nevadí. Bylo by ale nesmyslné schvalovat sebevraždu u zdravého člověka, kterého vedou pouze depresivní motivy (současná „nálada“, dočasný stav).
Schvalovat sebevraždy není špatné ani nezákonné. Ale schvalovat konkrétní sebevraždu (konkréního člověka) už je na pováženou. Protože se musí přihlížet k situaci a k tvému postoji vůči tomu, kdo chce sebevraždu spáchat. Aby ho to neovlivnilo – nepodnítilo. K sebevraždě by měl mít reálné důvody související s fyzickým tělem (a ne psychikou). Velká fyzická bolest, nemoc, nemožnost vyléčení, doživotní „ztrpčení“ života…
To je i eutanázie – usmrcení člověka dle jeho rozhodnutí nebo rozhodnutí ostatních kvůli jeho stavu (kóma).

Dnenší západní civilizace a medicína má takový cíl, udržet člověka TEĎ naživu za každou cenu, v jakémkoli stavu. Nehledě, jak je to zbytečné, jak moc trpí, jak už vlastně ani fyzicky skoro nežije/nefunguje, jak roky a třeba i desítky let leží nehnutě připoutaný na lůžko na nemocničním pokoji. Je to trochu zvrácená strana pudu sebezáchovy. (Fyzický) život jednotlivce se nemusí zachovávat za každou cenu. Lidé si nechtějí připustit, že fyzické tělo není nesrmtelné a že naprosto každé takové tělo spěje ke smrti. Dřív nebo později. Snažit se tomu zabránit za jakoukoli cenu je směšné.
Není důvod bránit zemřít třeba ochrnutému nebo vážně nemocnému člověku, který si smířlivě zemřít přeje.

Není to trestné. Nemá to žádnou společenskou nebezpečnost, i když to není hezké a morální.