Nastanou časy, kdy s lidé pomalu nenajdou kvůli komunikačním technologiím čas na to řešit něco verbálně z očí do očí?

Ta doba už nastala.

Nezřídka, když spolu mluví, stojí zády k sobě, nebo alespoň jeden z nich.

Svez se vlakem nebo autobusem a sám se přesvědčíš, že ta soba je už zřejmě tady.

Bohužel již nastaly.
Když třeba řeknu někomu: „Můžeme se sejít?“ a on mi odpoví: „Já ti napíšu, nebo zavolám“, tak se mi „otvírá kudla“ v kapse. Jako by se lidé „styděli“ se sejít a povykládat si spolu. Připadá mi to jako to, že nejezdí MHD, protože je to „socka“.
🙂

jak se to vezme, díky virtuální realitě která se v budoucnu bude jistě ještě velmi výrazně rozšiřovat, se při komunikaci budeme druhému nejspíš dívat do očí častěji než dnes při posílání textových zpráv, ale budou to oči vyrenderované na mřížce nějakého displaye, nebo oči virtuálního avatara 🙂 Příliš bych to ale nedramatizoval, osobně se lidé budou setkávat tak jako tak, bez toho se jaksi nedá přežít … a jakým způsobem si předají pracovní informaci, zadání či prosbu o doplnění nákupního seznamu je přece úplně jedno, hlavně když informace dorazí.