Stále ji hledám,jako my všichni…
Učím se být spokojená sama se sebou,myslím,že jsem k sobě stále blíž
a blíž,ale ještě mám hodně na čem pracovat.
Umím se radovat z maličkostí,ale také umím propadnout dlouhému
smutku…
Najít cestu ke spokojenosti je dřina. Ale za tu námahu to stojí,vyplatí se
to…
Doplňuji:
Annas 🙂
Upravil/a: Andělé
0 Nominace Nahlásit |
Nechtít moc,spokojit se s tím,co máme.Víš,co jsem si vždycky říkala,když jsem šla na noční a viděla u non stop prodejny ty bufeťáky,co se nalívají,práci nehledají?Jsou to spokojený lidi a bez starostí.Spokojenost člověka asi ale nemůže existovat,nelíbí se nám tamto a tohle,nelíbí se nám politika,práce lékařů,rušení spojů,školství-to všeobecné a vlastní?Už jen pocit,že něco nutně potřebuji a není na to,je pocitem nespokojenosti.Takže se řídit tím,co jsem napsala v úvodu(pro mě neplatí,pořád chci něco víc)nebo si připustit,že spokojenost je jen slovo,které někdy vyjadřuje momentální pocit( z dobrého nákupu,dovolené,odvedené práce ,jak doma, tak v zaměstnání..)
0 Nominace Nahlásit |
Domnívám se, že při spokojenosti jde o soulad mezi duší a tělem, tedy tím, po čem touží duše (štěstí, láska apod.), a tím, co potřebujeme k uspokojování svých potřeb. Duše nemusí být spokojena, i když rozum a tělo ano. Občas něco chybí …
Doplňuji:
Někdy nám pomůže pád na dno uvědomit si, že máme dostatek síly k tomu,
abych se pozvedli. Často mně pomáhají slova – mělo to tak být,
skutečnost, kterou memůžeme změnit…
Život je cesta, život je stálé hledání třeba té pravé spokojenosti …
Upravil/a: annas
0 Nominace Nahlásit |
Otázka možná zní – Co to vlastně je – být spokojený(á)?
Možná by stačilo,aby jeden nebyl neustále namíchnutej.
Radovat se z maličkostí..?…někdo to umí,někdo ne.
0 Nominace Nahlásit |
Možná se mnou řada přítomných nebude souhlasit, ale život mě naučil, že svoboda je poznaná nutnost. Jestliže si uvědomím svoje možnosti a životní mantinely, pak vytvářím předpoklad k tomu, abych se ve svém životě cítil spokojený. Ano je to hodně přízemní myšlenka. Avšak toužit např. jako penzista po větším majetku, mít snahu něčeho víc spotřebovat /sežrat/, přivlastnit si další a další prožitky nakonec vyústí do stavu, že se dříve či později ze vší spokojenosti zalknu. Takže méně je více, intenzita může hravě nahradit kvantitu a snaha měřit čímsi spokojenost se ukáže jako irelevantní a posléze zjistíme, že to je v podstatě hloupost.
0 Nominace Nahlásit |
Oprostit se pokud možno od všeho nepotřebného . A hlvně mít někoho, o koho se může člověk opřít, a který má obdobné názory. Najít cestu ke spokojenosti je pro samotného člověka dost problematické.A pokud ano, tak tam musí potom být nějaká hodně silná víra a oddanost jí.
0 Nominace Nahlásit |
Já si zase myslím,že spokojenost je jen výsadou bláznů,nebo
asketů,mudrců a proroků.Podle mne z nespokojenosti vyplývá veškerý
pokrok a pohyb v před.Kdo se spokojí s tím,čeho dosáhl,dostal se do
stagnace,smrti za života.
Těm ostatním odpovím slovy Swifta(nejsem si jistý): „…učení
stoiků,že máme svým žádostem odpomoci vyhlazením svých potřeb,mi
připadá jako výzva: uřízněme si nohy,abychom nepotřebovali boty.“
Člověk by měl najít uspokojení,v hledání cesty za spokojeností.Někdy
to fakt jde těžko.
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvekDrap | 8229 | |
led | 4070 | |
Kepler | 3462 | |
annas | 3402 | |
hanulka11 | 2783 | |
marci1 | 2779 | |
zjentek | 2725 | |
briketka10 | 2514 | |
quentos | 2018 | |
aliendrone | 1938 |
Aktuality |
Zábava a ostatní |