Na které přemisťování majetků může být Čech hrdý po roce 1919, 1945, 1948 a 1989, že to bylo opravdu nutné?

1989

Odtržení od Rakouska-Uherska bylo pro Čechy velmi nešťastné. Země ztratila svá odbytiště v rámci monarchie, kde se Čechy považovaly za nejvyspělejší průmyslovou část monarchie. Bez odbytu to však je k ničemu. Řada podniků se dostala do problémů, a spoustu společností zde skoupili Němci. Paradoxem První republiky je jakási atmosféra nabytí svobody, za současného postupného prodeje podniků Němcům a blížící se ekonomické krize 1929. Však nejen Sudeťáci, ale obecně Němci měli v ČSR před 2. světovou válkou velký vliv! Aby ne, když jim tu všechno patřilo.

To je rozdíl oproti privatizaci v 90. letech – majetek se dal lidem, někteří si vzali na krk úvěry a vydělali na tom (a peníze na to neměl nikdo, nešlo jen o komunisty a veksláky). Rozdíl je v tom, že to sice bylo provedené divoce (ať už to znamená cokoliv, lidé dostali kupóny, že je dali do Harvardu je jejich volba. Měli si vzít radši úvěry), ale jinak to prostě nešlo. Mohlo se dát vše do aukce, ale to by tu německé obchodní řetězce byli o 30 let dříve. I tak nadáváme, že tu všechno patří zahraničním entitám, jakkoliv to je evidentně vůle Čechů, kteří si doslova rozdělili Česko a svůj kus kapitálu prodali cizincům. Nikdo jiný než Čech za to nemůže.

jiná odpoveď

Nějak mi nenapadá žádné „přemistňování majetku“ , na které by člověk mohl být pyšný, nebo dokonce hrdý.

Upravil/a: paul1