@podger Je to paradoxní, ale znalosti dnešních doktorů a vědy jsou často postaveny na tělech Mengeleho obětí. Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat.

Zvažte prosím následující hypotetické: předpokládejme, že příjemce a pravděpodobný dárce byli vybráni pro operaci transplantace srdce. Dárce je obvykle vybrán mezi oběťmi nehod, blízko smrti. Bezprostředně po smrti musí být srdce dárce rychle odstraněno, protože jeho srdce musí být stále živé nebo alespoň schopné znovu žít, aby zachránilo život příjemce. Před smrtí je dárce v halachické kategorii nevyléčitelně nemocného pacienta a člověk musí být velmi opatrný, aby nedělal nic, co by mohlo jeho smrt urychlit. Vzhledem k tomu, že A je dárce a že B je hodný příjemce, bylo by určitě neetické vyjmout A srdce, dokud je ještě naživu (a tím ho zabít) se záměrem transplantace do B těla. Krev B není červenější než ta A a A i B si zaslouží stejnou šanci žít. Ale co když lékař naše varování neuposlechl a srdce A přesto odstranil? Může transplantovat zavražděné srdce A, aby zachránil B život? B stále potřebuje nové srdce, jinak zemře. Morální problém je: co uděláme se zavražděným srdcem A? Vyhodíme to, protože to bylo získáno nemorálně? Pokud ano, musí potřebný příjemce (B) trpět a zemřít kvůli nešťastné smrti A? Pokud ano, je etické mít B ' smrt na našem svědomí? A co doktor? Předpokládejme, že transplantoval zavražděné srdce A do B. Byl by lékař považován za vraha A nebo za hrdinu B? Mohl by být oba? Trpěl by obnovený život B smrtí A? Toto hypotetické nám poskytuje dokonalý scénář, ve kterém život může skutečně vzejít ze smrti a dobro může vzejít ze zla. Lékařské statistiky předpovídají, že transplantované srdce by mohlo zvýšit šance příjemce na život až o 80%. Potenciál zachránit život příjemce je tedy téměř zaručen. Zavražděné srdce (i když poskvrněné) musí být transplantováno, aby zachránilo život příjemce. Odepřít zavražděné srdce důstojnému příjemci by se rovnalo vraždě. Naším základním důvodem při používání srdce je prospektivní zaměření na současnou lékařskou krizi. Příjemce zoufale potřebuje transplantované srdce, jinak zemře. Toto zavražděné srdce mu zachrání život. Sdílejí nacistická data stejnou jistou záruku záchrany lidských životů jako dostupný orgán potřebnému příjemci? Pokud ano, pak by se teoreticky dalo souhlasit s tím, že by měl být rozhodně použit. Možná, že spravedlnosti by bylo v konečném důsledku dosaženo, kdybychom měli nechat nacistickým vraždám vzejít život. Přestože se zdá, že nevyzkoušený potenciál dat zachránit život je o něco slabší než potenciál zdravého srdce, potenciál zachránit život může být stále přítomen. Bylo by určitě na místě vyjádřit se k obětem nacistických experimentů. Souhlasily by oběti s naší analýzou a závěry? Utěšily by je, kdyby zjistily, že jejich smrt přinesla život, nebo by byly poníženy, aby věděly, že jejich utrpení využívají ostatní? Otázky jsou bohužel akademické, protože mrtví již nemají nikoho, kdo by je zastupoval. Židé zpívající „ Ani Maamin “ (Věřím), když byli vedeni do plynových komor – tyto a mnohé další akty duchovního hrdinství zůstávají definitivním dědictvím minulosti a jejich odkaz zůstává nedotčený a nezmenšený. Hodně štěstí v přemýšlení.

To tvaruzekcz: Do teď jsem si to jen myslel. Ty jsi doopravdy debil

Pepo psal jsem ze zabavených materiálů.To že jonas byl Američan je známo a nikde jsem nepsal že se s Mengelem setkal.

Psal jsem, že Mengele vakcíny nevyvíjel. Na české Wikipedii je o tom zmínka, ale není to ozdrojované. Vakcíny v koncentráku (konkrétně v Dachau) testoval Claus Schilling https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Claus_Schi­lling

Děkuji.