Zálelží na každém jedinci. Když se mně něco nedaří, říkám si, mělo to tak být. Někdy si člověk vybere, bohužel, tu nesprávnou cestu a trvá déle, než dojde k cíli. Mnozí házejí klacky pod nohy, ale je třeba se zvednout a pokračovat . Přes překážky dojít ke hvězdám … .

Fatalismus může být jakýmsi ospravedlněním pasivity, , nečinnosti a l lhostejnosti. Osud člověka je prý daný ve hvězdách a je spojován s astrologií.
Fatalismem se zabývali různí filozofové, kteří dokonce vyžadvoali, aby se člověk osudu zcela podřídil.

Známé je dílo Denise DIderota Jakub fatalista. Román z Francie 19. století. Spor o to, zda se může člověk svobodně rozhodnout a svůj život ovlivnit., když vše je dané. Nebo naopak je všechno to, co děláme, předurčené vnitřními nebo vnějšími příčinami a je možné své své konání ovlivnit?

Domnívám se, že největšími fatalisty jsou muslimové, jejich osud je předurčený Allahem a vše, co se stane, je jeho jeho dílo. Stejně tak Korán a jeho pravidla.

„Pro křesťany platí, že víra v osud (fatalismus) je v rozporu s křesťanským pohledem na člověka. Podle křesťanství byl člověk stvořen Bohem, je povolán k tomu, aby se po celý život připodobňoval k jeho obrazu a stával se mu tak podobný v lásce. I když člověk nemůže ovlivnit všechny okolnosti svého života, je obdařen svobodnou vůlí a uprostřed všeho, co jej částečně určuje, se může rozhodovat pro dobro nebo pro zlo.“.
http://www.cho­.cz/clanky/Okul­tismus-1.html

--
Ale mělo by platit – všeho s mírou.

Arthur Schopenhauer, filozof, který věřil v osud.
„Osud míchá karty, my hrajeme.“
--

Konfucius
„Jen silný donutí osud. Slabého donutí osud sám.“

Fatalismus je hloupost a slouží jako výmluva pro lenost a zbabělost. Kontakt křesťanství s fatalismem je nejlépe zřejmý ve rčení „cesty Páně jsou nevyzpytatelné“. To chápu tak, že ať se děje, co se děje, vždycky je to součástí nějakého Božího plánu, který my nemůžeme prokouknout. Už i to, že Bůh je vševědoucí, znamená, že je mu dopředu známo to, co se stane, tudíž by nemělo smysl se jeho plánu protivit. Pročež se odevzdáme do rukou Božích a budem pouze očekávat, co se stane.
A třeba takový islám, který už svým názvem znamená podřízení či odevzdání inklinuje k jakémusi fatalismu. Podle islámské „filozofie“, když někdo hodí například kámen na cizoložnici, tak ne ten člověk je původcem pohybu toho kamene, nýbrž Alláh.
Náboženská víra není totéž, co fatalismus, ale má některé styčné plochy. Zejména rezignaci na vlastní odpovědnost za vývoj věcí.
Jako ateista tuto odpovědnost nezpochybňuji. Pokud je třeba něco udělat, abych změnil budoucnost (svou, rodiny, státu, světa), tak jediný, kdo je odpovědný za to, aby se to uskutečnilo, jsem já, člověk.

Stejné místo jako v dobách minulých a budoucích, bez ohledu na to ať je člověk věřící či nikoli.