Můžu chovat hlubokou citovou vazbu k plyšovému zvířátku, tedy chovat se k němu jako k živému? Mohou mi v tom bránit?

Odpovím jen na hlavní otázku. Je to normální a znak výjimečných lidí. Vezmi si takového vojína Radara z MAS*H 4077. Spal jedině se svým plyšovým medvídkem.

Můžeš se k němu chovat jako k živému, ale pokud nečurá a nekaká, tak se s ním mazli doma. 🙂
„Je to taková umělecká recese“, tvrdil onen mladík a policie mu jen domluvila.

Jako Kepler se v tom (RADĚJI!) nebudu moc probírat. Ale pokud aspiruješ na titul „Prajzský MISTER BEAN“, klidně. Proti gustu žádný dišputát. Ale BACHA! jestli to bude Teddy bear, tak si dej pozor, aby tě nepotkalo něco podobného (btw tato scéna ze spermabanky je asi nejnechutnější filmová scéna vůbec)! > https://youtu­.be/ER6BpmtBLkk?t=58

To venčenie, neviem, ale citová väzba k plyšovým zvieratkám, videl, a zažil som to u mojej dcérky. Mala od útleho detstva leva, (plyšového, asi 30cm veľkého), kde sa pohla, tam ho nosila so sebou, a to celé roky. Ten už bol aj zodraty, jedna labka už odpadavala, ale nedala by ho ani za stovky nových hračiek, nezradila ho,…

Je vidět, že nemáš co dělat, jinak bys nevymýšlel hlouposti.