Muži, jak vzpomínáte na vojenskou přísahu?

No já musel dvakrát. Jednou normálně 1967 a podruhé v srpnu 1968, kdy velitel 38.dělostřeleckého pluku pplk.Hargaš nechal vypustit slova týkající se „Sovětský svaz a armády Varšavské smolouvy“. A od té doby nic, takže u mne pořád platí ta druhá.

Upravil/a: quentos

První vycházka.

Na mé vlastní strašně pršelo, ale celkem jsem jich zažil několik desítek.

Upravil/a: Emefej

vždycky jsem na ni sr*ala a s… na ni dodnes.

No jasně ! A pak první vycházka vlakem do nejbližšího města, pár obligátních piv po mesíci abstinence…to bylo něco ! A staropramen desína za dvě pade, kdo pamatuje ? K neuvěření dneska…

Po měsíci setkání s rodinou a první slušné jídlo…
___________
No – a pokud jde o přísahu jako takovou – zcela bezvýznamná formalita, já na vojnu nechtěl, takže taková vynucená přísaha není ničím jiným, než naprostým blábojem…
Podobně i to, že po šesti měsích mne za „vzorný výkon“ povýšili a o pár minut později zase degradovali („pro urážku nadřízeného“ – jednu lampu jsem poslal do zadní části mého těla) a po asi třech dnech zase povýšili – zelení mozci si hráli na disciplínu…
😉

Upravil/a: gecco

No já sem šel na civilku…

Přísahal jsem v Kutné Hoře.Byli tam mí rodiče a sestra.Po přísaze jsme jeli do Benátek nad Jizerou, kde měla matka sestru, takže vypravování a pár piv,večer odvoz do kasáren.

přísahal jsem dvakrát a po slovensky. vzpomínám na to jako by to bylo nedávno.

Toto je naozaj vážna otázka. Hlavne pre tých, čo prisahali len raz, brániť československý ľud, nie Český lid, alebo Slovenský ľud, ale ľud Československej republiky (bez ohľadu na pomlčku a politické zaradenie) za bývalého režimu.
Čo s tým dnes? Porušiť prísahu a brániť len lid České republiky, alebo len ľud Slovenskej republiky, alebo zostať verným svojej prísahe a brániť ľud oboch republík?
Tak barbakan – vstupná bašta v hradbách mesta – brániš len občanov mesta, alebo všetkých ľudí, domácich i návštevníkov tvojho mesta?