muze to byt pravda, nebo je to jen dobova legrace?

Jako legrace to snad může působit z dnešního pohledu.
V r. 1948 po únorovém převratu, to byla krutá realita. KSČ tehdy masivně doplňovala tzv. dělnicko-rolnické kádry do řídících funkcí v duchu ideologie třídního boje.
Následně tito vybraní absolvovali symbolické kursy, aby pak tyto „rychlokvašky“ byly dosazeny místo těch nespolehlivých z řad buržoazie a intelektuálů.
Názorný příklad byl např. major „Terazky“, kde se podobní, ač ze základním vzděláním hlásili v rámci náborů a prvorepublikový důstojnický sbor byl postupně propouštěn .
Za povšimnutí stojí německá jména obou protagonistů (předseda
i tajemník), kteří se takto vyhnuli odsunu Němců z tehdejších Sudet.
Právě Stará Ves měla převahu německého obyvatelstva.
P.S. Pamětníci glosovali slovy – „Kdo nezažil, neuvěří“.

To,bohužel,byla pravda,pravdoucí.

Myslím, že to, co dnes vypadá neuvěřitelně, byla pravda.

Ačkoli… dneska k podobnému jednání už nikdo nikoho nevyzývá, stranou to posvěcené také nemá, je přesto samozvaných „odborníků“ stále více než dost. Asi tento oběžník pořád „uznává“ dost lidí.

Neboli to len tieto profesie.
„Poďme robiť kultúru pre ľud“, na to heslo prišlo aj veľa dnešných veľkých umelcov staršej generácie (aj keď o tom skromne mlčia)

Podobnou situaci jsem zažil ještě v letech tzv. normalizace, t.j. po roce 1968. Na místo bývalého ředitele pobočky Státní banky československé, kterého vyhodili za účast na vysočanském sjezdu, nám byl dosazen spolehlivý soudruh, původně vyučený v oboru malíř a natěrač. Na dveřích ředitelny měl ceduli „Zde pracuje komunista“. Je pravda, že po dobu své asi čtyřleté působnosti vědomě nikomu neubližoval a do odborné práce nezasahoval. Jmenoval se Jedlička, takže jsme naší bance v té době říkali „Ústav strýčka Jedličky“. Dnes to zní jako legrace, ale tito lidé byli většinou velmi nebezpeční pro svůj fanatismus, omezenost a bezmeznou oddanost straně.

Bohužel a dnes to není o moc lepší.Koupí se doktorský titul nebo něco podobného.