„Může si výlet za hranice snů dovolit ten, kdo má velké peníze, nebo malé sny?“

1.Myslím, že nelze takto paušalizovat. I velké sny mohou být na dosah za humny a mnohdy k tomu neni třeba ani mnoho financí. Bude to u každého jinak.
2. Bohužel, je to tak. Osobně se tomu snažím vyhýbat, ale ze svého okolí znám mnoho takových případů. Nejhorší na tom zřejmě je, že učíme naše děti tomu, že požitkářství je in.
3. U mnohých to tak funguje. Někteří sice za prarodiči jezdí častěji, někteří z nich ale pouze v termínu vyplácení důchodu.

Pro toho, kdo má peníze, je těžké najít místo na Zemi, které by překonávaly jeho sny. Pro chudého Berbera jsou nedosažitelným snem obyčejné zelené lesy a jezera v mírném klimatu. A tak bere vděčně i malý sen v podobě oázy.

Upravil/a: Kepler

Výlet za hranice snů nelze definovat jednoznačně. Sen nebo přání. Teď bych si přál mít 2 x větší stůl , sekretářku a třeba hodinu spát. A cestovat? Momentálně mne zmáhá 20 minutová cesta vlakem. Dnes se lidé rádi chlubí, kde byli, co viděli. Ukazuje to jejich úspěšnou finanční stránku a možnost výběru. Je mnoho míst, kam bych se chtěl podívat, ale na druhou stranu je třeba říct, že více než 99% lidí s celého světa nebyli tam, kde žiji více než 30 let.

1. To je samozřejmé, může si ale předem zjistit jaké tam je a bude počasí a podle toho se zařídit.
2. Taky myslím. lidi jezdí do malebných krajin s bohatou historií, ale většinu času tráví na hotelu/v restau­raci.
3. To bych zase netvrdil, neřekl bych, že lidé nějak často cestují a že málo navštvují příbuzné. Ale jak kdo, že.

Názor univerzální: Sobotka je tlachal, něco jako šmoula Koumák. Zkus tapetovat až knihou, která intelektuálně přesahuje slabikář.