Může se projevem spáchat trestný čin? Proč?

Proslov Marty Semelové

Vážené soudružky, vážení soudruzi, vážení spoluobčané

Jako každý rok jsme se dnes sešli, abychom si připomenuli významné výročí únoru 1948. Datum, které je symbolem nové etapy naší historie, jež znamenala sociální jistoty pro každého, rozvoj průmyslu a zemědělství, které k nám přijížděli obdivovat zahraniční odborníci, stejně jako kvalitní bezplatný systém vzdělávání či zdravotnictví. Růst ekonomiky, bytová výstavba, dostatek jeslí a mateřských škol, dostupná kultura. To byla 41letá historie, jíž dal impuls únor 1948 a vláda Klementa Gottwalda.

Na první místo se dostal člověk a jeho důstojný život. Ne peníze, moc, sobectví a tvrdé lokty, jak je tomu dnes. Socialistická společnost dala každému práci a domov. Na rozdíl od dnešního kapitalismu, který nechá umírat žebráky a bezdomovce na ulici a na svědomí má milióny nezaměstnaných, doprošujících se o almužnu ministra Drábka.

Nemocní nemuseli stát před rozhodnutím, zda mají jít k lékaři a koupit si léky, nebo radši ušetřit peníze na zaplacení nájmu. Senioři měli jistotu, že tehdejší důchodový systém je nenechá padnout na kolena, studenti nebyli nuceni protestovat proti školnému. Únor 1948 a následující období 40 let nebylo zločinným režimem. Ten nastal až po listopadu 89. Tehdy důstojnost nahradilo ponížení, strach z nezaměstnanosti a obavy z toho, že díky stále většímu zdražování všech základních životních potřeb se rodina zadluží a přijde exekutor, který jim sebere všechno, co mají.

Takzvaná daňová, zdravotní, sociální a důchodová reforma dostává totiž většinu lidí této země na či pod hranici chudoby. Na úkor této většiny si užívají novodobí zbohatlíci a manažeři podniků, z nichž mnohé dávno dovedli ke krachu. Pohádkové odměny se rozdávají kamarádíčkům na ministerstvech, zatímco běžný občan živoří. Zisky jdou do zahraničí, do soukromé sféry a bank. Obrovský majetek, který patří nám všem, rozdává Nečasova vláda církvi.

…

„Členové vlády oceňují vrahy a převracejí všechny hodnoty lidstva. Jen aby lidé nevyšli do ulic v takové síle, jako tomu bylo v únorových dnech 1948. Já osobně jsem však přesvědčena o tom, že lidé nejsou slepí. Že si nenechají na sobě donekonečna takříkajíc dříví štípat a že se blíží doba, kdy tomu všemu řeknou dost.