Může dát rodič dítěti domácí vězení (zaracha) a nestanovit jeho dobu, termín konce domácího vězení?

Samozřejmě – netuším, o co jde…
😉
Ale – není zlobení dítěte – v podstatě, šikanou jeho okolí (rodičů…)??
😉

Podle mého – pokud nejde o vysloveně malé dítě, je vždy potřebná domluva obou stran – ne na nějakém kompromisu (na to to dítě nemá – obecně řečeno, nárok – rodič za dítě zodpovídá, ne naopak), ale na podmínkách, za nichž bude vztah fungovat a jak bude fungovat…
A „výchovný efekt“?? – dokud nebudeš plnit svou část dohody, máš zaracha. Tečka…
😉

Není dítě jako dítě.

Někdy se bohužel narodí „zrůda“ kterou je potřeba izolovat od ostatních. Právě proto vznikají nové detenční ústavy.

Pokud se jedná o normální zdravé dítě, ne asociála, tak bych termín stanovila.

skutočne to postráda výchovný efekt.
pre pchopenie toho, čo sa smie a čo nie je dobrých pár faciek – i opakovane.

boihužiaľ mám pocit, že sa dnes medzi deťmi vyskytuje čím ďalej tým viac vydieračov, diktátorov a šikanistov (myslím vyložene deti od 2 rokov tak do 7–8 rokov, kedy si už začínajú uvedomovať i svoje postaveni a zodpovednosť).

trieskal by som to imrvére, lebo ničomu inému nerozumejú.

ak starší hriešnik dostal zaracha, patrne vyviedol niečo nepatričného, ak ho dostal bez termínu ukončenia, tak tá nepatričnosť teda musela byť.
takže zaracha a denne pár po hube. jedná sa o trest (nie šikanu!), tak nech to trest je.

;-Q

len tak na okraj:
som za telesné tresty i v školách, i pre dospelých – lebo tí tiež mnohokrát inému, ako jednej po držke nerozumejú.

Trest domácího vězení lze uložit pouze na základě rozhodnutí soudu. Soud při vynesení rozsudku zároveň určí délku trestu.
Proti rozsudku se lze odvolat.

Těžko se k tomu vyjádřit… Neznáme detaily a důvod/y.
Někteří rodiče praktikují příliš autoritativní výchovu z neznalosti, obav, zoufalství, prosazování moci, jinak to neumí…).
Pokud jsou zdravé (ideální) rodinné vztahy, porozumění a důvěra (nezklamávaná a nezneužívaná) je lépe vzájemná spolupráce rodičú a dětí než soupeření a boj!