Jednou večer si dědeček s vnukem povídali o současném životě.
Najednou se vnuk zeptá svého dědečka: „Dědečku, kolik je ti vlastně
let?“ Dědeček odpovídá: „Nech mě chvíli přemýšlet…
Narodil jsem se před televizí, očkováním proti obrně, kopírkou,
kontaktními čočkami a antikoncepčními pilulkami.
Nebyly policejní radary, kreditní karty, laserové paprsky.
Ještě nevynalezli klimatizaci, pračky ani sušičky, oblečení se prostě
vypralo a pověsilo na čerstvý vzduch, aby uschlo.Člověk nebyl na Měsíci,
neexistovala trysková letadla. Oženil jsem se s tvou babičkou a žili jsme
spolu, v každé rodině byla matka a otec. Slovo "gay“ bylo respektované
anglické slovo, které označovalo veselého, laskavého, spokojeného muže, a
ne homosexuála.
O lesbičkách jsme ani neslyšeli, a muži nenosili náušnice.
Narodil jsem se před počítači, paralelním studiem a skupinovou
terapií.
Lidé nechodili na preventivní prohlídky, nýbrž je lékař dle potřeby
posílal na krev a moč.
Dokud mi nebylo 25 let, oslovoval jsem každého muže ´Pane´ a ženu
´Paní´nebo ´Slečno´. Když v té době žena nastoupila do tramvaje nebo
do autobusu, děti a mladí lidé spěchali, aby jí uvolnili místo. Pokud byla
těhotná, doprovázeli ji k sedadlu, a pokud bylo třeba, šli jí koupit
jízdenku, kterou jí přinesli.
Muži chodili u okraje chodníku, ženy podél domů. Na schodech se ženám
přenechávala strana u zábradlí, nastupovaly do výtahu jako první a muži
jim vždy přisunuli židli, když si sedaly. Muži nikdy nezdravili ženu,
aniž by
přitom vstali, pokud v okamžiku, když vstoupila, seděli. Vstávali od stolu
pokaždé, když vstala žena, i kdyby to bylo pouze na okamžik. Muži ženám
otevírali dveře auta nebo jiné dveře a pomáhali jim při odkládání
kabátů.
V mé době panenství nezpůsobovalo rakovinu, a takové dívky znamenaly pro
svou rodinu čest a pro svého manžela čistotu. Náš život se řídil
Desaterem, střízlivým uvažováním, úctou ke starším lidem, chováním
dle zákona,
naplňovalo ho plodné soužití s ostatními a odpovědná svoboda. Učili
nás rozlišovat dobré a špatné a odpovědnosti za své činy i jejich
důsledky.
O rychlém občerstvení jsme si mysleli, že je určeno pro lidi ve
spěchu.
Vážný vztah znamenal, že máme dobré vztahy s našimi bratry a sestrami a
dalšími vzdálenými a blízkými příbuznými a přáteli.
„Time sharing“ znamenalo, že rodina je na dovolené s jinými rodinami, a
ne, že sdílí prostor s cizími lidmi.
Neznali jsme bezdrátové telefony, nemluvě o mobilech. Neposlouchali jsme
stereo nahrávky, FM rádio, kazety, CD, DVD, a neměli jsme elektronické
psací stroje, počítače, notebooky. Notebook znamenalo notový sešit.
Hodinky jsme natahovali každý den. Nic nebylo digitální, ani hodinky, a
domácí spotřebiče neměly světelné displeje.
Když už mluvíme o strojích, nebyly ani bankomaty, mikrovlnné trouby,
budíky s rádiem. Nemluvě o videorekordérech a videokamerách apod…
Neexistovaly digitální ani barevné fotografie, jen černobílé, a na jejich
vyvolání se čekalo nejméně tři dny.
Pokud bylo na výrobku uvedeno ´Made in Japan´, znamenalo to, že je špatné
kvality, a zboží označené ´Made in Korea´ či ´Vyrobeno v Číně´ nebo
´v Thajsku´ ani neexistovalo.
Neslyšeli jsme o Pizza go home, McDonaldu nebo o instantní kávě, umělých
sladidlech… V obchodě bylo možné koupit něco za 5 až 10 haléřů.
Zmrzlina, jízdenka nebo osvěžující nápoj stál 50 – 70 haléřů.
Nové auto stálo 20000 korun, ale kdo měl tolik peněz?
V mé době byla tráva něčím, co jsme kosili, a ne kouřili.
My byli poslední, kdo byli přesvědčeni, že žena potřebuje muže, aby
mohla mít dítě.
Teď mi řekni, kolik si myslíš, že je mi let?„
"Ach dědo… více než 200!“ odpověděl vnuk.
„Ne, miláčku, pouze padesát pět !“
Je prosím snad tato někomu až příliš dlouhá litanie, kterou jsem
obdržel od svých přátel jen šálení smyslů, nebo to byla pravda. Asi již
senilním, ale při čtení, nevím proč mně slzí oči…
Doplňuji:
Milá led., na každém povídání lze nalézt špetku demagogie. Výdobytky,
které popisujete pochopitelně svět a asi též Vy v Bratislavě poznal
dříve. Ovšem já, jako kluk narozený čtyři roky po válce kdesi na malé
vesnici, jsem dobu popisovanou pro mne neznámým autorem opravdu prožil.
Rodiče si televizor pořídili v roce 1957 jako druzí na vesnici a když
jsem cestoval k tetičce do Brna, měl jsem prožitky přesně tak, jak jsou
líčeny. Je pravda, že ve svých příspěvcích kvůli odlechčení a matení
dogmatiků využívám určitý díl nadsázky.
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 14Pro koho je otázka zajímavá? annas, aramah, kapka, flodur, iceT, johana 56, Jikra, Alesh, fcoop, Damiana, briketka10, zl@tk@, veruska, Amie před 4673 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Jo to pamatuji, akorát jízdenka v Praze na tramvaj stála dětská 0,30 a pro dospělé 0,60, telefon z budky 0,25, Energit 0,10, Lipo 0,20, Eskymo 0,50 a auto bylo na poukaz. Ceny všeho byly stejné od Šumavy k Tatrám. Jenže byly i jiné věci, které jsme jako děti nevnímaly a je to asi dobře. Na dětství by měly zůstat jen pěkné vzpomínky, měly to tak všechny generace. Oči mne z toho ale nepálí.
0 Nominace Nahlásit |
Přestože jsem ročník 48 tak si to dobře pamatuju že to byla 100%
realita tehdejšího života.
Doplňuji:
Jen dodám že: naše první Tv v r.54 a v celé obci jen 2ks, klimatizace na
vesnici jen rozražený okna a dveře. Když se na návsi objevilo osobní auto
tak to byla událost č.1, a nad hlavama tak maximálně kořistní
Messerschmitty Me-109(Avia S-199).
Upravil/a: Jikra
0 Nominace Nahlásit |
Úžasný-můj „životopis“.A pili jsme vodu z potoka,cucali nezaprášený šťovík,jedli moc dobrý rohlíky a bylo nám fajn!!!!
0 Nominace Nahlásit |
už to nedávno posílal Drap v letecké poště, ale nevadí přečetla
jsem si znovu a řekl to děda hezky..
pamatuji tu dobu stejně nic nebylo, chodili jsme domů večer ušmudlaný,
pračky byly jen vířivý,
na návsi stála telefonní budka na korunu a taťka nás posílal pro pivo do
bandasky a my upíjely se ségrou pěnu..
bylo dobře :o)
0 Nominace Nahlásit |
… a pamatujete jak chutnal šunkový salám a nebo turista – 10 dkg za 5,–kčs? 🙂
0 Nominace Nahlásit |
Když to tak čtu, říkám si „sakra, do jaké doby jsem se to narodila?“. Já věřím, že to tak, bylo. Vždyť i dnes se matně něco z toho objeví. Buhužel vše je dnes o něčem jiném.
0 Nominace Nahlásit |
Mladý muž, veď čože je to 55 rokov, zabudli ste povedať, že tento
vnučik ste boli vy. Spravme kompromis a pridajme dedkovi nejaký ten
rôčik.
Podľa spôsobu oslovenia dedko musel byť zákonite predvojnový ročník.
Počiatky televízie sahajú do 30 rokov XX.storočia.
Jednoduchá klimatizácia fungovala už pred 2.svetovou vojnou, v ktorej sa
objavili aj prvé „tryskáče“ napríklad >prvé prúdové lietadlo Me
262 Schwalbe a Me 163 Komet, prvé funkčné letadlo s raketovým
motorom<.
Ale príbeh je to pekný. Dobre sa mi spomína na detstvo…
Doplňuji:
Milý vnúčik Dudu, aj nadsádzky treba dávkovať s pravdou ináč pôsobia
demagogicky.
Priznám, že ja ako „mešťanka“ som prvý televízny program v originál
televízore videla až v roku 1962 a to bol jeden na celý činžiak. A to
u suseda, bývalého kňaza.
Upravil/a: led
4Kdo udělil odpovědi palec? dudu, flodur, iceT, briketka10
před 4673 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Před třemi dny jsem dával totéž
http://www.odpovedi.cz/otazky/je-padesat-let-tak-mnoho
Taky se mi to líbilo
0 Nominace Nahlásit |
Hehe milá babčo. poněkud jakoby chladná „led“.
Jsem potěšen, že se v našem rodokmenu nalézá třetí babička. Je mně to
ctí a je škoda, že reálně nelze aplikovat převtělení, uvítal bych
totiž spíše jednoho ze svých dědů, kteří zemřeli dříve než jsem se
narodil – první v roce 1935 ve věku 33 roků na zranění z první
války a druhý rok před mým narozením. V dětství jsem je fakt postrádal.
Jinak moc prosím, abychom další dialog odložili ad acta, protože nejsem
autorem této prezentace, ač s obsahem se ve všech zásadních bodech
ztotožňuji. Přeji Vám úspěšné a pohodové dny.
Drap | 8257 | |
led | 4077 | |
Kepler | 3462 | |
annas | 3402 | |
hanulka11 | 2783 | |
marci1 | 2781 | |
zjentek | 2747 | |
briketka10 | 2514 | |
quentos | 2020 | |
aliendrone | 1947 |
Aktuality |
Zábava a ostatní |