Může být slovní spojení „věř mi“ v přesvědčování spíše odrazující, ponejvíce pro ty, kteří mají svůj názor?

Rozhodně může. Navíc- tohle slýchám většinou jen ve špatně dabovaných filmech. V češtině to není běžné.

Podle mě je to stejné jako by se ten člověk zeptal jestli mu věřím

Upravil/a: Lurius

Na mě osobně to působí malinko jinak: pokud mi někdo řekne „věř mi,“ tak vím, že dotyčný to myslí upřímně (a tedy ani tak nelže), avšak zpravidla podle Murphyho zákonů se zrovna něco pos…, čímž se výrok dotyčného, podpořený oním „věř mi,“ stává nepravdivým 🙂

Nezáleží na tom, kdo to říká, ale celkový jeho projev. Nevýrazný hlas, sklopená hlava, tak tomu se věřit nedá.

Já bych to vnímal jako pouhou slovní vatu, jako bezvýznamová parazitní slova, jako bývají „jakoby“, „vlastně“, „upřímně řečeno“, „narovinu“ atd. Málokdo se dokáže podobných rétorických chyb úplně vyvarovat.