Skutkovou podstatou přečinu pomluvy je, že činec uvede vědomě nepravdu o druhém, která je s to ho poškodit v rodinném životě, v zaměstnání atp. Příklad: já mám kolegu, o kterém se říká, že v jiném obchodu nejmenovaného řetězce kradl. Já se ho na to zeptal, bavil jsem se o tom i se sekuriťákem, který ho u toho chytl, a protože se vyznám v lidech, a tak vůbec, tak jsem si na základě toho všeho učinil o věci závěr. Je to ale můj závěr, mohu ho sdílet, že to je můj názor, ale nemohu – ku příkladu – tvrdit, že jsem ho viděl, jak v tom obchodě nejmenovaného řetězce kradl, protože to není pravda, a protože tvrdil-li bych to, např., jeho nadřízeným v jiném (třetím) obchodě nejmenovaného řetězce, kam on chodí na brigádu, mohla by mu být neprodloužena brigádnická smlouva, ergo, mohl bych ho poškodit v zaměstnání, přičemž pro naplnění skutkové podstaty by nebylo relevantní, došlo-li by k újmě, či-li nic.
Kdyby se, dejme tomu, něco podobného stalo, jaký by na to mělo vliv, že by se, ku příkladu, ten můj kolega léčil na psychiatrii se schisofrenií? Nebo s depresemi? Nebo by se léčil na orthopedii s arthrosis kotníku?
Trestní represe je ultima ratio, krajní prostředek, který není určen k narovnávání interpersonálních vztahů, a už vůbec není určen k tomu, aby Ti zjednal úctu, nebo zájem. Už si to, prosím, naformátuj do hlavy, ano? 🙂
0
před 861 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvek