Může být negativní věc pozitivní a naopak?

Ano. Můžeš být HIV positivní a není to kladné.

No tak já v peklo upřímně doufám. Teplo po celý rok, grilovačky, ďáblice, black metal a mnoho dalšího. Co v nebi? Hodiny hry na harfu zdarma? 😄

Záleží aj od uhla pohľadu.

Třeba masochismus.
S tou mocí moc nesouhlasím.
Mimochodem, abychom měli. Zřejmě tím nemyslíte jen ženy.

„Nebil jsem tě, pomohl jsem ti vstát. Díky, pane, ale nepotřebuji vaši pomoc!“

Nic přirozeně negativního neexistuje.

Na bolesti není nic negativního. Bolest signalisuje problém – fysický, psychický. Nedávno jsem sebou flágnul na kole, bolelo mne koleno. Jak bych zjistil, že mám problém s kolenem, pokud by mne nebolelo? To by mi, jednoho krásného dne, upadla noha. Jiná věc je, že člověk bolest zneužívá (jako jediný živočich na zemi, podotýkám). To ale není substantio bolesti, bolest za to nemůže.

Stres je ryze positivní záležitost, protože člověk, ke svému životu, stres nezbytně potřebuje. Pokud je stresu málo, lidská psychika trpí – jako při nedostatku jakýchkoli jiných vjemů. Je-li stresu hodně, lidská psychika trpí – jako při přetížení jakýmkoli jiným vjemem. Ano, fysiologická potřeba vjemů (včetně stresu) je fysiologická od – do, ergo, u každého člověka individuální. To, že je člověk vypnutý, paličatý nebo blbý a přetěžuje se, nebo se naopak isoluje, za to ale stres nemůže, není to jeho substantio.

Moc korumpuje, moc zavazuje, moc svazuje, moc omezuje. Proč? Protože se do ní serou lidé, kteří na ni nemají – jenom proto, že si myslí. Na moci není nic špatného, je-li užívána liberálně a ku prospěchu všech. Problém je v tom, že fakticky je tomu spíše naopak. Ale to není problém moci samotné. Máme dobu názorovou, je čím dál tím větším problémem neochota převzít odpovědnost. Následky jsou viditelné všude – někdo vidí, někdo nevidí.

Jak mohu mít strach, štěstí, obavy, nebo cokoli jiného z něčeho, co neznám? Tomu nerozumím. Ano, já vím, že jednoho dne zemřu, protože – jak říkal Herr Kopferkingel – „nic není v životě lidském jisté, jenom ta smrt“. Že jsme se – někdy, někde a někomu – narodili, a že jednou zemřeme, jsou jediné dvě jistoty, které v životě máme.

Otázka „co bude po smrti?“ mne přestala zajímat už relativně dávno. Proč by mne to mělo, jako, zajímat? Já mohu ovlivnit pouze sebe, pouze tady a teď. Nic víc, nic míň. Žiju tak, jak nejlépe umím, dělám chyby – jako každý, a představa, že jak umřu, půjdu před nějakého Bratwursta, který mne bude soudit, je prostě směšná.

Proč by mělo, vůbec, nějaké peklo existovat?

Vezměme to ad fundamentum:

• pokud se podíváme na primitivní kmeny, které žijí přirozeným životem, tak jejich náboženstvím je animismus. Ano, mohou mít (a většinou mají) nějaké báje, které vysvětlují vznik světa, zvířat, člověka etc., ústně předávané, a mohou mít i nějakou představu o tom, co je s člověkem po tom, až umře. Ale ty představy se od propracovaných eschatologických thesis „vyspělých“ společností velmi liší,
• bůh Starého Zákona je pravděpodobně nejodpornější postava v celé beletrii. Žárlí a je na to hrdý, je malicherný, nespravedlivý, nemilosrdný a neodpouští. Je to odporný, krvežíznivý, ethnický ničitel, nepřátelský k ženám, homofobní, rasistický, vrah novorozeňat, genocidní, vrah synů i dcer, zhoubný, megalomanský, sadomasochistický a neskutečně zlovolný tyran.
• tato kreatura – prý – tak milovala svět, že zplodila nezplozeného syna před počátky věků, toho pak inkarnovala – neinkarnovala do člověka, aby tento inkarnovaný – neinkarnovaný (hypostatická unie) člověk musel zemřít jednou z nejkrutějších smrtí, jakou kdy lidé vymysleli, „za nás a za naše hříchy“,
• doložit nejde ani to, že Ješua ben Josef žil, ani že byl odsouzen (a kým), že zemřel (jak, kde), ani nic jiného. Ano, s ohledem na to, že první kanonická evangelia jsou doložená (alespoň z části) už do cca roku 80, a že o Ješuovi ben Josef se zmiňuje Talmud, i římští historikové, je vysoce pravděpodobné, že někdo takový žil, ale není historicky prokázáno,
• psychologický profil Ješuy ben Josefa, jak vyplyne z kanonických evangelií, apokryfních evangelií a Talmudu (tedy z jediných historických pramenů, které máme k disposici), absolutně odporuje křesťanské theologii (tj. magisteriu – té či oné – církve a Tradici). S největší pravděpodobností to byl normální Israelita té doby, byl ženat (s Marií z Magdaly), byl to řemeslník, ale vzdělaný rabín, který byl rebel – upozorňoval na nešváry své doby (i na ty, které nemohl jakkoli změnit) a sáhl na peníze bohatých. Proto byl „uklizen“ – jako mnoho dalších lidí v historii,
• ani Tanach, ani Novum Testamentum, nemá žádný popis pekla, ani nic podobného. Jistě, křesťanské theologii to neodporuje, protože Tradice i kánon posvátných písem jsou si rovny, akorát nedává příliš logiku, že tak podstatná část křesťanského učení je v písmu prakticky zcela pominuta,
• opravdu někdo věří, že ze všech těch národů, kultur a civilisací, které na tomto světě byly za posledních cca 6,000 let, si ten „jediný“ bůh vybral právě Israelity, a že křesťanstvo (ať to, nebo ono) je dalším, duchovním, Israelem? Strom se pozná po ovoci: středověká společnost byla velmi zaostalá. Ranně novověká společnost stojí za genocidou původních obyvatel Ameriky, zotročením černochů z Afriky obludných rozměrů, genocidou Aborigina, původních obyvatel Nového Zélandu, o genocidě a / nebo zotročení spousty ethnik Afriky ani nemluvě.

Proč by, potom, mělo existovat nějaké peklo? Celé je to konstrukt, jak strašit lidi: děláš co máš, dostaneš rozhřešení, půjdeš do nebe. Neděláš co máš, nedostaneš rozhřešení, půjdeš do pekla. Dobře se tím ovládají masy, to ano. Ale nic víc.

No to je můj případ, cos popsal v doplnění. Takže konstatuji, že tohle již existuje.