Záleží na úhlu pohledu.

Historikové se třeba dívají na pohádky založené na špatných ekonomických návycích.
https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/jsou-pohadky-plne-spatnych-ekonomickych-navyku

Nebo z pohledu psychologů
https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/je-pohadka-o-smolickovi-ve-skutecnosti
https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/co-si-myslite-o-teto-reklame-vite-proc-rodice-nechali-jit-karkulku-samotnou-pres-les-nebyli-ockovani

korupce
https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/je-pohadka-o-kohoutkovi-a-slepicce-o-korupci

Horrové pohádky bří Grimmů
ttps://www.od­povedi.cz/otaz­ky/jednou-jsem-slysel-ze-bratri-grimmove-krome-pohadek-napsali-i-nejake-krimi-je-to-pravda

a další

Takže pohádku je možné hodnotit různě. Ale jsou svědectvím víry v nadřirozené bytosti, ukazují na způsob myšlení lidí, na to, že viděli kolem sebe nespravedlnost, takže si vytvořil ideální svět.

Jak se můžete dovědět z předchozím otázek, současníci v nich hledají určité symboly, které se dají využít výchovně.

Patří do ústní lidové slovesnosti, šířily se ústně, teprve později byly zapsané, tudíž autor mohl často využít svou fantazi u určitého základu. Je rozdíl mezi zpracováním pohádek Němcovou a Erbenem. .

Pohádky jsou určitým svědectví pohledu lid na svět a víry v to, že dobro zvítězí, když pomohou zosobněné přírodní síly a bytosti a jsou člověku podporou. Často je ale člověk musí překonávat.

Je zajímavé, že pohádky různých národů se přebíraly, některé pohádky jsou umělé, i když vypadají jako lidové.

Spravedlnost vítězí, protože v pohádce se objevují jen bytosti dobré a zlé.

Upravil/a: annas

Trocha vědy:
Pohádky pojednávají o všeobecných lidských problémech a
zejména těch, které zaměstnávají dětskou mysl, obracejí se k pučícímu Já, podněcují jeho
rozvoj a přitom ulevují předvědomým a nevědomým tlakům. Děj příběhů dodává těmto
pudovým tlakům přesvědčivou důvěryhodnost i podobu a současně ukazuje, jak je uspokojit
v souladu s požadavky Já a Nadjá. Dítě při naslouchání pohádce v ní nachází podněty a
příklady k urovnání svého chaotického duševního života.

Tak třeba Červená Karkulka

Červená Karkulka se stala zralou ženou (červená čepička je symbolem
menstruace) a je konfrontována se sexualitou. Varování, aby „nesešla z cesty“ je zřetelným
varováním před nebezpečím sexuality a ztrátou panenství. Muž je představen jako bezohledné
lstivé zvíře a pohlavní akt jako kanibalský čin – je to výraz hlubokého nepřátelství
vůči mužům a sexualitě, který nesdílejí ženy, které muže milují a ze sexuality se těší.
Nenávist vůči mužům vystupuje ještě zřetelněji na konci pohádky, kdy je vlk zesměšněn tím,
že je nucen hrát roli těhotné ženy, která má v břiše živou bytost. Karkulka nastrká kameny do
jeho břicha a vlk se zhroutí a zemře – je zahuben kameny (symbolem neplodnosti), čímž je

zesměšněna jeho opovážlivost hrát roli těhotné ženy

Kdo se domnívá,že pohádky jsou příběhy,vyprávěné laskavými a pokud možno i moudrými babičkami dětem,aby v klidu usnuly,plete se.
V každém z nás se skrývá krvelačná šelma.
Proto – bacha na babičky!

Zdroj: http://digilib­.k.utb.cz/bit­stream/handle/10563/11­661/bencov%C3%A1_20­10_bp.pdf?sequ­ence=1

Upravil/a: fcoop

1/ Někde jsem četl, že všechny evropské pohádky mají svůj původ ve starověké Indii. Pravda je, že příběhy z Véd se jim hodně podobají. Ukazují stejné archetypy a vzorce chování.

2/ Pohádky, jak je známe, jsou již velmi „učesané“. Byla provedena mohutná redukce mrtvých, odstraněny kruté konce a spravedlivé msty. Také se vám zdá, že příběhu, který končí „a tak žili šťastně až do smrti“, něco chybí? Ano, chybí tam „a tak šli a pozabíjeli všechny, kteří jim mohli ve štěstí bránit“. A potom „o generaci později synové těch pozabíjených šli a pozabíjeli ty šťastné“.

3/ První vydání pohádek bratří Grimmů, které nejsou vymyšlené, ale mezi lidmi sesbírané a zapsané, tedy obsahující lidovou moudrost a realistické návody dětem do života, muselo být staženo z prodeje pro přílišnou krutost.

Tu pohádku si nějak nevybavuju, třebaže jako malý jsem pohádky B.N. četl všechny. Jinak v pohádkách lze při troše dobré vůle vystopovat leccos, stačí jenom chtít. Čarodějové byli ve skutečnosti šamani (vědci), vodní víly byly potápěčky, trpajzlíci normální lidi trpící achodroplazií, mořské nestvůry byly krakatice, nebo ponorky z Atlantidy. Pohádky jsou brány otevřené fantazii dokořán.

… pohádky (na rozdíl od Bible, kterou někdo sepsal) si lidé povídali od nepaměti a jsou to vlastně životní příběhy lidí, nemocí, kterému tehdy ještě nerozuměli a nedokázali je vysvětli (vzpomeňme třeba na takovou pohádku o princezně, která nemohla na slunce >>> dneska víme, že taková nemoc skutečně existuje, šípková Růženka >>> co takto nemoc špatné srážlivosti, a tak bych mohl pokračovat) … takže, nejen že mohou, oni JSOU svědectvím z dávných dob (Němcová si je taky nevymyslela, jen měla sklerozu, tak si je zapsala, aby je nezapomněla, a hned na tom trhla balík) …